Pohled na třetí nejvyšší horu Pyrenejí Monte Perdido (3 348 m) ve španělském Národním parku Ordesa y Monte Perdido

            PYRENEJE jsou horské pásmo na jihozápadě Evropy, na hranicích Španělska a Francie. Pyreneje oddělují Iberský poloostrov od Francie, respektive Evropy. Rozkládají ve směru západ – východ, mezi Biskajským zálivem, tj. pobřežím Atlantského oceánu a Lvím zálivem, tzn. Středozemním mořem. Pyreneje mají délku 450 kilometrů a největší šířku 120 kilometrů (v centrální části, v oblasti masivu Maladeta). Geograficky se člení na: Západní Pyreneje (od pobřeží Atlantiku k průsmyku Somport; ve Španělsku zahrnují autonomní oblasti Baskicko a Navarra, na území Francie především departement Pyreneés-Atlantiques, tj. jižní Akvitánii), Střední Pyreneje (od průsmyku Somport k údolí Vall d’Aran, případně průsmyku Puymorens; ve Španělsku zahrnují autonomní oblast Aragón, ve Francii region Střední Pyreneje) a Východní Pyreneje (část ke Středozemnímu moři; ve Španělsku leží tato oblast v Katalánsku, ve Francii v historickém kraji Roussillon). Nejvyšší hory Pyrenejí leží v Centrálních Pyrenejích. Nejvyšší horou je Pico de Aneto (3 404 m) v masivu Maladeta, na území Španělska, následují: Posets (3 369 m) v masivu Posets, Monte Perdido (3 348 m), Cilindro de Marbore (3 325 m) a pátý nejvyšší vrchol Vignemale (3 299 m), nejvyšší hora francouzské části Pyrenejí. Nejvyšší horou Západních Pyrenejí je Pic du Midi d’Ossau (2 884 m). Nejvyšší horou Východních Pyrenejí je Puigmal (2 910 m). Pyreneje byly vyvrásněny ve starších třetihorách, současný vzhled Pyrenejí pak byl dotvořen ledovci ve starších čtvrtohorách. Nevyšší, centrální části pohoří, jsou tvořeny krystalickými břidlicemi, hlavně žulou, na ostatních místech v Pyrenejích převládají jurské pískovce a flyše a triasové sedimenty. Severní, francouzské, svahy jsou většinou příkré a krátké, rozčleněné příčnými údolími řady toků. Jižní, španělské svahy pohoří, jsou delší a stupňovité, ale i zde převládají příčná údolí. V Pyrenejích se nachází tři národní parky: jediný národní park v Katalánsku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici, nejstarší národní park ve Španělsku a jeden z nejstarších v Evropě Ordesa y Monte Perdido a francouzský Národní park Pyreneje. Mapa Pyrenejí

TURISTICKÉ TRASY A TOP MÍSTA V PYRENEJÍCH

CANIGOU, VÝCHODNÍ PYRENEJE, FRANCIE

Výstup na jednu z dominantních hor Východních Pyrenejí, Canigou

délka: 24 km; převýšení: 1 755 metrů; čas: 8 až 10 h

Vrchol Canigou uprostřed; výhled ze střrední části trasy

         Canigou, v katalánštině Canigó, je s nadmořskou výškou 2 785 metrů jeden z dominantních vrcholů Východních Pyrenejí. Nachází se na jihu Francie, ve francouzsko-katalánském historickém regionu Roussillon, necelých 15 kilometrů od hranice se Španělskem. Canigou leží 50 kilometrů od pobřeží Středozemního moře a ve svém okolí tvoří dobře viditelný, dominantní horský masiv. Z toho důvodu byl také do konce 17. století považován za nejvyšší horu Pyrenejí.

Canigou uprostřed; výhled z konce úvodní části trasy, před Ras del Prat Cabréra

            Roussillon je historická provincie, která byla součástí Katalánského knížectví, respektive Severního Katalánska, také nazývaného Francouzské Katalánsko. Canigou má tak historický a symbolický význam pro místní obyvatele.

Výhled z poslední části trasy směrem k pobřeží, na Středozemním moře; v popředí horská chata Refuge des Cortalets

          Turistická trasa na vrchol hory má délku 22, respektive 24 kilometrů a převýšení 1 755 metrů. Začíná v obci Valmanya, přesněji Los Masos de Valmanya (1 030 m), která leží v horní části údolí Tet. První část prudce stoupá převážně bukovým lesem. Na planině Ras del Prat Cabréra (1 740 m) se turistická trasa dělí na dvě části. Západně, místy nad údolím Tet vede delší GR 10, severně vede GR 36. Trasy se opět setkávají u horské chaty Refuge des Cortalets (2 160 m). Zde začíná poslední část výstupu na vrchol Canigou.

Výhled z poslední části trasy na západ; na hlavní hřebeny Pyrenejí

            Geologicky jsou západní, jižní svahy a vrchol Canigou tvořeny ortorulou bohatou na křemeny a živce, která byla metamorfovaná v průběhu svrchního karbonu z původní ordovické žuly.

Pohled z poslední části trasy na sever, na město Prades a směrem k podhůří Pyrenejí

           Do 800 až 1 000 metrů, dle světové strany, se vyskytuje středomořské podnebí. 1 000 až 1 700 metrů tvoří horské podnebí, do 2 300 metrů se nachází subalpínské a výše alpínské podnebí. Souvislá sněhová pokrývka je v nadmořské výšce nad 1 800 metrů přítomna od poloviny listopadu do konce května. Nad 2 000 m je průměrná teplota v létě 12°C. (10/21) Více fotografií.

NÁRODNÍ PARK ORDESA Y MONTE PERDIDO, ARAGÓN, ŠPANĚLSKO

Turistická trasa v údolí a nad údolím Ordesa s výhledy na Monte Perdido a další vrcholy

délka: 20 km; převýšení: 800 m; čas: 6 h

Západní část údolí Ordesa z vyhlídky Mirador de Calcilarruego (2 052 m), vpravo Pico de Salarons (2 752 m)

         Národní park Ordesa y Monte Perdido je jeden ze dvou nejstarších španělských národních parků, současně i jeden z nejstarších národních parků v Evropě. Byl založen v roce 1918 a má rozlohu 156 km². Nachází se ve střední části Pyrenejí, na hranici s Francií, jižně od francouzského Národního parku Pyreneje. Hlavní části parku tvoří vápencový horský masiv Monte Perdido, se třemi vrcholy, třetí a čtvrtou nejvyšší horou Pyrenejí, dvě hluboká kaňonovitá údolí Ordesa a Pineta, dvě menší údolí Anisclo a Escuaín s řadou jeskyní a horské pastviny, lesy, vodní toky a vodopády.

Stezka Senda de los Cazaderos, údolí Ordesa s řekou Arazas a masiv Perdido s třemi vrcholy: Cilindro (3 328 m), Monte Perdido (3 348 m) a Anisclo (3 263 m)

          Výchozím místem turistických tras v údolí Ordesa je parkoviště a zastávka autobusu zajišťovaného správou národního parku Pradera de Ordesa. V hlavní turistické sezóně červenec-srpen je místo dostupné pouze autobusem z obce Torla.

Pohled na Loveckou stezku v masivu Sierra de las Cutas, údolí Ordesa vpravo

         Jednou z nejpůsobivějších turistických tras v údolí Ordesa je Senda de los Cazaderos, Lovecká stezka. Stezka vede v horském masivu Sierra de las Cutas (nejvyšší bod Punata Acuta, 2 237 m), v nadmořské výšce přes 2 000 metrů, 700 až 800 metrů nad údolím Ordesa. Úzká pěšina vede na hranici lesa s výhledem do údolí, na severní vápencový horský masiv s vrcholy Pico de Salarons (2 752 m), Punta Tobacor (2 751 m) a Tobacor (2 769 m) a následně s výhledem na masiv Monte Perdido se třemi vrcholy nazývanými Tres Sorores. Z vyhlídky Mirador de Calcilarruego (2 050 m) je také výhled západním směrem na vrcholy Tendeňera (2 858 m) a Pico de Ferreras (2 653 m).

Monte Perdido a údolí Ordesa přibližně ze střední části stezky Senda de los Cazaderos

          Stezka Senda de los Cazaderos končí na konci údolí Ordesa, pod horským masivem Monte Perdido, v trogu Circo de Soaso, v nadmořské výšce 1 750 metrů. Na severní straně se nachází vodopád Cascada de Cabalo. Cesta zpět na výchozí místo vede po turistické stezce údolím Ordesa, podél horské řeky Río Arazas. Ta místy vytváří řadu vodopádů a lagun.

Monte Perdido z údolí od řeky Arazas

         Údolí Ordesa se rozkládá ve směru západ-východ a má délku 11 kilometrů. Pro veřejnost bylo objeveno až na počátku 19. století a podrobněji prozkoumáno až v první polovině 20. století. Místní floru tvoří buky lesní, jedle bělokoré, duby pýřité, borovice lesní, v menší míře břízy a jasany ztepilý. Na hranici lesa roste borovice kleč.

Bukový les v údolí Ordesa

          Místní faunu tvoří kamzík středozemní, svišť horský, prase divoké. Z ptactva orel skalní, orlosup bradatý, sup bělohlavý nebo výr velký. (08/20) Více fotografií.

PIC D’ORHY, ZÁPADNÍ PYRENEJE

Výstup na nejzápadněji položenou dvoutisícovku v Pyrenejích

Délka: 4,2 km; převýšení: 470 m; čas: 2 h

Výhled z vrcholu Pic d'Orhy na východ, na hlavní hřeben Pyrenejí; nejvyšším vrcholem zde je Pic d'Anie (2 507 m)

          Pic d’Orhy, ve španělštině Monte Ori nebo Orhi, je s nadmořskou výškou 2 017 metrů nejzápadněji položená dvoutisícová hora v Pyrenejích. Leží na španělsko-francouzské hranici, nad hraničním přechodem Puerto de Larrau, v Západních Pyrenejích.

Výhled z vrcholu směrem na západ, na Navrrské Pyreneje a Iratský les

            Výstup na Pic d’Orhy začíná z malé planiny a parkoviště na hraničním přechodu Puerto de Larrau, po neznačené, ale dobře viditelné pěší stezce, která vede až na vrchol. Výhled z vrcholu je 360°, včetně hlavního hřebene Pyrenejí, který pokračuje východním směrem. Zde vystupuje jedna z nejvyšších hor Západních Pyrenejí Pic d’Anie (2 507 m).

Vrchol Pic d'Orhy z cesty do Porto Larrau, z Navarry, ze Španělska

            Směrem na jihozápad, do Španělska, v autonomní oblasti Navarra se rozkládá Iratský les, jeden z nejrozlehlejších smíšených bukovo-jedlových lesů v Evropě. (10/21) Více fotografií.

CIRQUE DE GAVARNIE, CIRQUE DE TROUMOUSE, NÁRODNÍ PARK PYRENEJE

Trasy v nejvíce známých karových údolích v Národním parku Pyreneje ve Francii

délka: 8 km; převýšení: 200 až 400 m; čas: 2 h

Cirque de Gavarnie z pěší stezky z obce Gavarnie; vlevo vodopád Cascade de Gavarnie, nad ním hora Pic du Marboré

          Národní park Pyreneje je jediný francouzský národní park v Pyrenejích. Nachází se ve středo-západní části Pyrenejí, podél hranice se Španělskem. Park má délku okolo 100 kilometrů a rozlohu 457 km², byl založen v roce 1967 jako třetí francouzský národní park. Leží především ve Středních Pyrenejích, do Západních Pyrenejí zasahuje jen malou částí. Nachází se na jihovýchodě, respektive jihozápadě regionů Akvitánie a Střední Pyreneje. V jihovýchodní části, přes státní hranici, navazuje na park španělský Národní park Ordesa y Monte Perdido. Národní park Pyreneje tvoří nejvyšší vrcholy francouzských Pyrenejí, včetně nejvyšší hory francouzských Pyrenejí Vignemale (3 298 m), karová údolí, ledovcová jezera, horské řeky a převážně jedlové lesy.

Dno karu a více jak 400 metrů vysoký vodopád Cascade de Gavarnie  

        Cirque de Gavarnie je nejvíce známý a obdivovaný kar na území Francie. Nachází se v jihovýchodní části francouzského Národního parku Pyreneje, na hranici se Španělskem. Z druhé strany Cirque de Gavarnie, na území Španělska, leží údolí Ordesa, jeden z nejvýznamnějších a nejcennějších španělských národních parků. Přírodní amfiteátr Cirque de Gavarnie ve tvaru podkovy má šířku okolo 800 metrů, horské vrcholy místy pokryté ledovci mají nadmořskou výšku přes 3 000 metrů. Nejvyššími horami, které obklopují Cirque de Gavarnie, jsou Pic du Marboré (3 248 m) a Le Taillon (3 144 m). Skalní stěny se zvedají se nad údolí s výškami okolo 1 500 metrů. Od jara do podzimu tající sníh a ledovce vytvářejí vodopády. Nejvyšší z nich Cascade de Gavarnie, je s výškou 422 metrů, druhým nejvyšším vodopádem v Evropě.

Pohled z karu Cirque de Gavarnie na sever; v místě karového skalního prahu (1 570 m) stojí Hotel du Cirque

          Cirque de Troumouse je rovněž kar, tedy závěr karového údolí. Nachází se přibližně 10 kilometrů východně až severovýchodně od slavnějšího Cirque de Gavarnie, rovněž na hranici se Španělskem. Cirque de Troumouse je s průměrem 4 kilometry největším karem v Pyrenejích a jedním z největších v Evropě. Dno karu leží v nadmořské výšce 2 200 metrů, okolní horské stěny se pohybují ve výšce 2 800 až 3 100 metrů. Nejvyšších vrcholem karu je Pic de la Munia (3 133 m).

Cirque de Gavarnie z obce Gavarnie 

       Cirque de Gavarnie je přístupný po široké pěší turistické cestě z obce Gavarnie, Délka trasy jedním směrem je necelé 2 kilometry. Gavarnie je dostupná po silnici D 921. K Cirque de Troumouse vede silnice D 922 z obce Gedre. Poslední část k parkovišti u horské chaty Auberge du Maillet (1 837 m) vede po úzké, strmě stoupající cestě. Zde je výchozí místo pěších tras. Od horské chaty do střední části cirku, kde je nejlepší výhled, je to okolo 2 kilometrů s převýšením přibližně 400 metrů.

Cirque de Toumouse ze dna údolí; vlevo v pozadí nejvyšší vrchol Pic de la Munia (3 133 m)

         Nejbližším větším městem u Národního parku Pyreneje jsou 50 kilometrů vzdálené Lurdy. (08/20)

NÁRODNÍ PARK AIGÜESTORTES I ESTANY DE SANT MAURICI, KATALÁNSKO

Trasa v národním parku; okolo jezera Sant Maurici na horskou chatu Refugi d’Amitges

délka: 14 km; převýšení: 790 m; čas: 5 h

Krajina národního parku v okolí jezera Sant Maurici, ve střední části Roca de l'Estany (2 508 m)

            Národní park Aigüestortes i Estany de Sant Maurici je jediný katalánský národní park. Nachází se na hranicích Středních a Východních Pyrenejí, na severozápadě Katalánska, respektive na severovýchodě Španělska. Park leží západně od Andory a východně od nejvyšší části Pyrenejí, masivů Maladeta-Posets. Má rozlohu 141 km² a byl založený v roce 1955. Aigüestortes i Estany de Sant Maurici leží v nadmořské výšce 1 600 až 3 000 metrů a vedle řady horských vrcholů je především bohatý na jezera, vodní toky, vodní nádrže i vodopády. Ve východní části je hlavním výchozím místem do národního parku malá obec Espot, na západě obec Boí.

Jezero Ratera

           Pro turistickou trasu k jezeru Sant Maurici a horské chatě Refugi d’Amitges (2 380 m) je výchozím místem obec Espot, která je dostupná po silnici C-13 a následně LV-5004. Espot leží v nadmořské výšce 1 320 metrů a je vzdálený 8 kilometrů od jezera Sant Maurici. Za obcí je možné pokračovat západně po úzké silnici ještě 4 kilometry, kde je parkoviště spravované národním parkem. Odtud vede pěší cesta, částečně lesem, místy po alpínských loukách, k vodní nádrži Sant Maurici. Jezero leží v nadmořské výšce 1 910 m a má rozlohu 25 ha. Hlavní dominantu nad jezerem tvoří horský masiv se dvěma vrcholy Els Encantats (2 734 m a 2 748 m).

Výhled z trasy u chaty Amitges; jezera Basse a Ratera a horské masivy Roca de i'Estany, Els Encantats a v pozadí delší hřeben s vrcholem je Pui de Linya (2 870 m)

           Trasa na chatu Amitges vede podél severního břehu jezera a následně prudce stoupá kolem vodopádu Cascada de Ratera. Následně vede stezka severozápadním směrem kolem jezera Ratera a pak severovýchodně až k chatě. Většina z hor ve výhledu má nadmořskou výšku 2 500 až 3 000 metrů. Nejvyšším vrcholem v okolí je Pic de Peguera (2 982 m). Za horskou chatou je další z vodních nádrží Estany Gran d’Amitges. Zpět k jezeru Ratera se lze vrátit po stezce kolem jezera Lagunas Llosas a následně po stejné trase.

Horská chata Refugi d'Amitges (2 380 m)

          Z listnatých stromů v dané oblasti nejvíce roste bříza bělokorá, jeřáb ptačí a topol osika. Z jehličnanů jsou to jedle bělokoré, borovice zobanitá a borovice lesní. (08/20)

CAP DE CREUS, VÝCHODNÍ PYRENEJE

Cadaqués – Cap de Creus, pobřežní stezka na nejvýchodněji položený bod Španělska

délka: 14,6 km; převýšení: 100 m; čas: 6 h

Závěrečné stoupání k majáku; úplně vpravo stezka nad zátokou Cala Fredosa; v pozadí vrch El Pení (513 m)

            Cap de Creus je poloostrov na severovýchodě Katalánska a na severovýchodě Španělska, přibližně 25 kilometrů od hranice s Francií. Na poloostrově Cap de Creus se nachází nejvýchodněji položený bod Španělska. Samotný poloostrov má délku necelých 10 kilometrů a největší šířku okolo 12 kilometrů. Ze tří stran je obklopený Středozemním mořem, na jihu se nachází záliv Golf de Roses. Nejvyšší vrcholy hornatého poloostrova dosahují nadmořské výšky přes 500 metrů.

Výhled z výběžku Cap de Creus na severozápad, na hřeben Pyrenejí na španělsko-francouzské hranici a dále do Francie

        Na Cap de Creus se nachází pouze několik málo obcí. Hlavními centry turismu v oblasti jsou na východním pobřeží ležící malé město Cadaqués a na jižním pobřeží letovisko Roses. Největším městem v okolí, již mimo poloostrov, je Figueres. Na nejvýchodněji položeném skalnatém výběžku Cap de Creus, podle kterého je pojmenován celý poloostrov, je v nadmořské výšce 87 metrů umístěn maják a restaurace. Podél členitého pobřeží s řadou přírodních zátok vede z Cadaqués přes osadu Port Lligat na Cap de Creus pěší turistická trasa v délce přes 7 kilometrů.

Výhled ze stezky, v zátokách schované Port Lligat a Cadaqués

        Cadaqués je rybářská obec s necelými 3 tisíci obyvateli. Je jedním z hlavních turistických cílů v celé oblasti. Leží v severní části známého katalánského pobřeží Costa Brava a je považováno za jedno z nejhezčích míst na Costa Bravě. Cadaqués je úzce spojené s pobytem některých světově známých umělců. V jedné ze zátok mezi Cadaqués a Port Lligat žil ve svém domě surrealista Salvador Dalí. Ve městě měl také letní sídlo výtvarník Marcel Duchamp a Cadaqués navštěvovali například Pablo Picasso nebo Joan Miró.

Domy v centru Cadaqués, na náměstí Placa Frederic Rahola

        Viditelná a dobře značená pobřežní pěší turistická trasa Cap de Creus – Port Ligat – Cadaqués začíná až kousek za obcí Port Lligat. Vede většinou ve vzdálenosti 300 až 400 metrů od pobřeží, místy s možností dostat se na pobřeží, například do zátoky Cala Bona. Před Cap de Creus stezka míří k pobřeží, na závěr stoupá s převýšením cca 60 metrů k majáku. (08/20)