Itálie / Italia / Repubblica Italiana

---

Základní informace

Rozloha: 301 337 km²
Počet obyvatel: 59 030 000 (2022)
Hustota obyvatel: 195/km²
Úřední jazyk: italština
Obyvatelstvo: 92% Italové, 8% ostatní (zejména 1,6% Rumuni, 0,5% Maročané, 0,5% Albánci, dále Ukrajinci, Indové ad.)
Náboženství: 88% římští katolíci
Politický systém: prezident, vláda, dvoukomorový parlament, poslanecká sněmovna - 630 členů a senát - 315 členů
Hlavní město: Řím (2 645 907)
Největší města: Milán (1 343 700), Neapol (957 749), Turín (899 000), Palermo (653 511), Janov (598 730), Bologna (384 377), Florencie (370 544), Katánie (290 133), Bari (312 373), Benátky (264 906), Verona (252 220)

TOP MÍSTA

 1. ŘÍM

flickr.com/photos/archer10/5183791911

                Řím leží ve střední části Itálie, přibližně 30 kilometrů od pobřeží Tyrhénského moře, v regionu Lazio. Město leží na obou březích řeky Tevere, v pahorkatině Campagna di Roma. Historický Řím byl vystavěn na sedmi pahorcích (Kapitol, Aventin, Palatin, Caelius, Kvirinal, Viminal a Esquilin) na levém břehu řeky Tevere. Řím byl založen roku 753 před naším letopočtem, ve 4. století, v době rozkvětu římského císařství zde žilo okolo milionu lidí. Po zániku římského impéria počet obyvatel klesl na 25 000. Když se stal Řím hlavním městem sjednocené Itálie, žilo zde 220 000 obyvatel. Dnes má město rozlohu 1 285 km2 a žije zde 2 870 000 obyvatel. Je to páté nejlidnatější město v Evropě a druhé největší dle rozlohy. V Římě se nachází řada památek z různých období. Nejznámější antickou památkou je Koloseum z druhé poloviny 1. století a Pantheon z počátku 2. století. K hlavním středověkým památkám náležíí například bazilika Panny Marie Sněžné z první poloviny 5. století, nebo bazilika Panny Marie v Trastevere založená ve 4. století. Za jednu z hlavních římských renesančních památek je považováno náměstí na vrchu Kapitol s paláci od Michelangela. Jednou z nejvýznamnějších barokních římských památek je pak náměstí Piazza Navona s kostelem sv. Anežky ze 17. století.

  

2. MONT BLANC A ÚDOLÍ AOSTY

flickr.com/photos/lfphotos/8016570238

                Údolí Aosty je nejmenší italský region, s nejméně obyvateli (125 000) i nejmenší hustotou obyvatel. Nachází se na severozápadě Itálie, na hranicích se Švýcarskem a Francií. Je jediným italským regionem, kde je úřední řečí vedle italštiny i francouzština. Údolí a region je pojmenován podle hlavního města Aosty. Údolí Aosty se nachází v nejvyšší části Alp, v nadmořské výšce okolo 1 600 metrů. Na západním konci údolí leží nejvyšší hora Evropy masiv Mont Blanc (4 810 m), italsky Monte Bianco. Na sever od údolí leží jedna z nejznámějších alpských hor Matterhorn (4 478 m), italsky Cervino, na severovýchodě pak druhá nejvyšší hora Alp Monte Rosa (4 634 m). Na jihu leží nejvyšší hora Grajských Alp Gran Paradiso (4 061 m). Zde se také nachází nejstarší italský národní park Gran Paradiso založený v roce 1922. Na východě Údolí Aosty pozvolna přechází v Pádskou nížinu. Údolím protéká řeka Dora Baltea, která vzniká pod Mont Blancem soutokem řek Dory di Ferret a Dory di Veny.

  

3. LAGO DI GARDA

flickr.com/photos/137300092@N03/38078643481

                 Gardské jezero je s rozlohou 370 km2 největším italským jezerem. Nachází se na severu Itálie, v předhůří Alp. Severní část jezera je součástí regionu Trentino-Horní Adiže, východní část je součástí Benátska a západní Lombardie. Lago di Garda je ledovcového původu. Je pojmenováno podle menšího města Garda, v období před 18. stoletím se nazývalo Lago di Benaco. Jezero má největší délku 52 kilometrů, největší šířku 17 kilometrů a největší hloubku 346 metrů. Na severozápadní straně jezera se rozkládá alpská skupina Gardské hory, s nejvyšší horou Monte Cadria (2 254 m), která však leží dále od jezera. Na severovýchodě leží 40 kilometrů dlouhá skupina Monte Baldo s nejvyšším vrcholem Monte Baldo (2 218 m. V této části je šířka jezera pouze 2,4 kilometru. Gardské jezero má jako hlavní přítok řeku Sarca na severu a jako hlavní odtok řeku Mincio na jihovýchodě. K nejznámějším městům podél jezera náleží Riva del Garda, Malcesine, Brenzone, Torri del Benaco, Garda, Bardolino, Lazise, Peschiera del Garda, Desenzano del Garda nebo Saló.

  

4. BENÁTKY

flickr.com/photos/154130825@N07/48414451561

            Více než 1000 let staré město Benátky leží na severovýchodě Itálie, v Benátském kraji, v laguně chráněné před vlnami Jaderského moře přerušovanými písečnými plážemi. Město je vystavěno na 118 ostrovech a ostrůvcích, které jsou odděleny úzkými kanály, a pospojovány přibližně 400 mosty. Okolo 160 kostelů a řada paláců z období gotiky, renesance a baroka odkazují k historii Benátek jako námořní mocnosti, města obchodu a umění. Centrum Benátek je na náměstí sv. Marka. Zde stojí bazilika sv. Marka, dóžecí palác (Palazzo Ducale, 14. st.) a 99 m vysoká věž Campanile. Středem města prochází Canal Grande (dlouhý téměř 5 km, široký 30 až 70 m a hluboký max. 5 m, má pouze tři mosty), který propojuje nádraží Santa Lucia (na severozápadě Benátek) s nám. sv. Marka.

  

5. AMALFITANA

flickr.com/photos/137300092@N03/37500873410

            Amalfitana je část pobřeží Tyrhénského moře u Sorrentského poloostrova. V užším smyslu se jedná o pobřežní cestu, silnici ze Sorrenta do Salerna. Pobřeží tvoří hory, skály, překrásná krajina a několik menších měst. Charakteristické jsou krychlové stavby domů v příkrých skalních svazích a terasovitá políčka, kde se pěstují citrusy, olivy a vinná réva. Nejvyšším vrcholem v oblasti je Monte Faito, 1 278 m. Hlavními "centry" na Amalfitaně jsou Positano, rybářské město se 3 000 obyvateli. Amalfi – letovisko s šesti tisíci stálými obyvateli, přístavem, kostely a dómem ze 13. století. A Sorrento – přístav a historické lázeňské město s řadou památek, kaváren, restaurací, taveren a menších obchodů.

  

6. CINQUE TERRE

flickr.com/photos/137300092@N03/36909758784

                 Cinque Terre je skalnaté pobřeží na severozápadě Itálie, na pobřeží Ligurského moře, západně od města La Spezia. Oblast je součástí Národního parku Cinque Terre. Nachází se v regionu Ligurie, ve východní části tzv. Italské riviéry. Cinque Terre zahrnuje pět obcí umístěných na pobřeží nebo na skalách nad pobřežím. Jsou to od východu: Riomaggiore, Manarola, Corníglia, Vernazza a Monterosso al Mare. Okolní skály a hory jsou součástí Ligurských Apenin. Nejvyšším vrcholem v pobřežní oblasti je Monte Malpertuso (815 m). Jednotlivé vesnice jsou propojeny turistickými trasami. Dostupné jsou i po železnici. Obce byly založeny okolo 10. století. Mají tradici pěstování vína a oliv.

  

7. ABRUZSKÉ APENINY

flickr.com/photos/137300092@N03/36887156553

                 Abruzské Apeniny tvoří centrální část apeninského pohoří, ve střední Itálii, v regionu Abruzzo. Jsou nejvyšší částí Apenin, s nejvyšší horou Corno Grande (2 912 m) v masivu Gran Sasso. Nejvyšší vrcholy Abruzských Apenin mají výšku přes 2 000 m a místy i přes 2 500 m. V jihovýchodní části, blíže k pobřeží Jaderského moře, se v masivech Gran Saso a Majella nachází národní parky. V Majelle také leží druhá nejvyšší hora Apenin, Monte Amaro (2 793 m). Jihozápadní část Abruzských Apenin je nižší, okolo 2 000 m, ve velké části pohoří rostou lesy. Oblast je také bohatá na faunu. Žijí zde například medvědi hnědí, vlci apeninští nebo orli skalní.

  

8. FLORENCIE

flickr.com/photos/137300092@N03/26275484009

            Florencie je městem paláců, chrámů, kostelů, historických domů, městem umění. Dominantu tvoří chrám Santa Maria del Fiore a Palazzo Vecchio. Na Piazza della Signoria, kde je Palazzo Vecchio, lze najít také jednu z nejslavnějších galerií umění na světě Uffizi. Trojici velkolepých staveb doplňuje Ponte Vecchio, most přes řeku Arno. Krásný výhled na město je z Piazzale Michelangelo.

  

9. ETNA

flickr.com/photos/137300092@N03/37766614086

                 Etna je stratovulkán na severovýchodě Sicílie. Je nejvyšším činným vulkánem v Evropě. Nadmořská výška sopky se erupcemi mění. V současné době se uvádí 3 329 metrů. Severně od Etny leží pohoří Nebrodi a Tyrhénské moře, východně se nachází Messinský průliv, jižně leží město Katánie. Obvod vulkánu je 150 kilometrů. Průměr hlavního kráteru je 500 metrů, dále se na Etně nachází dalších 270 kráterů. Historicky je dosud známo 135 velkých výbuchů.

 

10. DOLOMITY

commons.wikimedia.org/wiki/File:SassolungoHDR.jpg

           Dolomity leží ve východních Alpách, v regionu Trentino - Horní Adiže a Benátsko. Rozkládají se mezi údolím řeky Adiže na západě a řekou Piave na východě. Název je od horniny dolomit, které vytvářejí charakteristické skalní skupiny a věžě. Dolomity jsou oblíbeným cílem zimních sportovců, horolezců a turistů. Od roku 1909 prochází Dolomity vyhlídková trasa, silnice, z Bolzana až do Cortiny d'Ampezzo (110 km). Rozlišují se Západní Dolomity s nejvyšším vrchlem Marmoladou (3 343 m) a Cimone della Pallou (3 129 m) a Východní Dolomity s vrcholy Monte Cristallo (3 221 m) a Tre Cime di Lavaredo (2 999 m). Hlavními středisky jsou Cortina d'Ampezzo a San Martino di Castrozza.

 

11. RIVIERA DI PONENTE

flickr.com/photos/azrhey/5998073933

           Riviera di Ponente je západní část Italské Riviéry. Nachází se v regionu Ligurie, na severozápadě Itálie. Rozkládá se od města Janova v délce 200 kilometrů až k francouzské hranici. Nachází se zde řada měst a letovisek a oblast je významným centrem cestovního ruchu.  K nejznámějším centrům na pobřeží náleží města Savona, Albenga, Alassio, Imperia nebo San Remo. Na úzký pás pobřežní nížiny navazují hory. Ve východní části leží Ligurské Apeniny s nejvyšším bodem Monte Maggiorasca (1 780 m), v západní části se rozkládají Ligurské Alpy s nejvyšším vrcholem Punta Marguareis (2 651 m) na italsko-francouzské hranici. 

 

12. PISA

flickr.com/photos/137300092@N03/26275129019

            Pisa leží v severozápadní části Itálie, v Toskánském kraji, přibližně 20 km od pobřeží Ligurského moře, na řece Arno. Město je známé především díky své šikmé věži Torre Pendente. Věž společně s dómem (stavba z let 1063 až 1118) a baptisteriem stojí na náměstí Piazza del Duomo, mírně stranou centra města. "Šikmá věž" (Torre Pendente) byla postavena v letech 1173 – 1350, její výška je 57 metrů. Centrum města se nachází na Piazza dei Cavalieri, kde je chrám sv. Štěpána a Palác dei Cavalieri. Jižně směrem k řece se nachází např. Palazzo della Sapienza z roku 1493 (sídlí zde univerzita založená roku 1543), pěší a nákupní třída Borgo Streto  nebo kostel S. Michele (z roku 990).

 

13. GRAN PARADISO

flickr.com/photos/oemebamo/36420073635

                Gran Paradiso je nejstarší italský národní park založený v roce 1922. Nachází se na severozápadě Itálie, v regionech Údolí Aosty a Piemont v Grajských Alpách. Leží necelých 50 kilometrů jihovýchodně od masivu Mont Blanc. Národní park je pojmenován podle nejvyšší hory Grajských Alp Gran Paradiso (4 061 m). Do středu parku vedou tři hlavní údolí ve směru sever – jih, respektive sever – jihovýchod: Val di Rhemes, Valsavarenche a Val di Cogne. Jedním z hlavních výchozích míst po turistických trasách v praku je obec Cogne v údolí Val di Cogne. 

 

14. SIENA

flickr.com/photos/pedrocaetano/3021020569

                Siena je město ve střední Itálii, v Toskánsku, jihozápadně od vrchoviny Chianti, přibližně 50 kilometrů jižně od Florencie. Siena je známá svým historickým středověkým centrem města a okolní kopcovitou krajinou. Od roku 1995 je centrum města součástí kulturního světové dědictví UNESCO. Střed města se nachází na náměstí Piazza del Campo. Zde se také nachází jedna z hlavních sienských staveb, gotický palác Palazzo Pubblico z přelomu 13. a 14. století. Vedle paláce stojí 102 metrů vysoká věž Torre del Mangia. Druhou nejvýznamnější sienskou stavbou je katedrála Santa Maria Assunta z druhé poloviny 13. století. Jedná se o jednu z nejhezčích gotických sakrálních staveb v Itálii.

 

15. RAVENNA

flickr.com/photos/liakadaweb/37903487154

            Ravenna leží na severovýchodě Itálie, v kraji Emila-Romagna, přibližně 10 km od pobřeží Jaderského moře. Město je známé pro řadu památek z období rané architektury. Nachází se zde několik kostelů a staveb, která byly postaveny v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Jedním z nejstarších je Basilica di San Vitale z let 526 – 547 nebo kostel San Francesco s románskou zvonicí založený v 5. století. Centrem Ravenny je malé, malebné náměstí Piazza del Popolo. 5 km na jih od Ravenny leží další významná historická stavba bazilika Saint'Apollinare in Classe založená roku 535 a vysvěcená 549.

 

16. CASTEL DEL MONTE A OKOLÍ

flickr.com/photos/22757880@N07/2817153800

            Castel del Monte je raně gotické opevnění a hrad na jihovýchodě Itálie, v regionu Apulie. Stavba ze světlého vápence je umístěna na jednom z vrchů v mírně zvlněné krajině Murgie. Nachází se okolo 25 kilometrů západně od pobřeží Jaderského moře. Základem stavby je osmiúhelníkové opevnění na něž ve všech osmi rozích navazují osmiboké 24 metrů vysoké věže. V každém ze dvou poschodí je osm lichoběžníkových místností, které obklopují osmiúhelníkové nádvoří. Stavba vznikla kolem roku 1240 jako rezidence císaře Friedricha II. Od roku 1996 je součástí kulturního světového dědictví UNESCO. Na blízkém pobřeží Jaderského moře se nachází několik menších měst, v jejichž centrech stojí středověká opevnění a katedrály. K nejpůsobivějším náleží Trani a Barletta.

 

17. RÉTSKÉ ALPY

flickr.com/photos/lorenzoclick/20628158406

                Rétské Alpy tvoří horská pásma západní části hlavního alpského hřebene Východní Alp. Nachází se mezi údolím Předního Rýna a kantonem Ticino na západě a Brenerským průsmykem na východě, na území Itálie, Švýcarska, Rakouska a Lichtenštejnska. Oblast je pojmenovaná podle původních obyvatel Rétorománů. Na italském území se nachází a rozlišují: Západní Rétské Alpy, které tvoří horská pásma: Platta, Bernina a Livigno, Střední Rétské Alpy: Ortles, Adamello-Presanella a Brenta a Východní Rétské Alpy: Ötztalské Alpy, Stubaiské Alpy a Sarntalské Alpy. Tyto tři poslední horská pásma však svojí převážnou většinou leží na území Rakouska. Nejvyšší horou Rétských Alp je nejvyšší vrchol celých Východních Alp Piz Bernina (4 049 m) v masivu Bernina.

 

18. VERONA

flickr.com/photos/137300092@N03/37090010453

            Verona leží v severní části Itálie, v Benátském kraji, na řece Adiži. Město leží na úpatí Alp, jižně se rozkládá úrodná Pádská nížina, východně Benátská nížina. Verona má rozlohu 207 km2 a žije zde 270 000 obyvatel. Historie města je starší než dva tisíce let. V centru Verony se nachází Aréna – amfiteátr (139 m dlouhý a 110 m široký), postavený v 1. století našeho letopočtu, ve kterém bylo místo pro 22 tisíc diváků. Konaly se zde zápasy gladiátorů, dnes se v Aréně pořádají koncerty a operní představení. Střed města se nachází na Piazza dell Erbe. Náměstí obklopují historické paláce, mezi nimiž vyniká Palazzo del Comune z roku 1194. Věž paláce (Torre dei Lamberti) tvoří jednu z dominant města. Severovýchodně leží Piazza dei Signori a ještě dále další z dominant města kostel Saint Anastasia se 72 metrů vysokou věží. Na opačné straně starého města, na jihozápadě, při řece Adiži, stojí opevněný zámek Castelvecchio z poloviny 14. století.

 

19. SAN GIMIGNANO

flickr.com/photos/104656857@N06/39424578500

                San Gimignano je menší město ve středním Toskánsku, ve středo-severní části Itálie. San Gimignano je umístěné na vrchu v nadmořské výšce 320 metrů a je obklopené městskými hradbami. Město je známé pro svoji středověkou architekturu a řadu středověkých rodových věží, které tvoří hlavní dominantu města. Z původních 72 věží se do dnešní doby dochovalo 15. Ve středu města se nachází dvě hlavní náměstí Piazza della Cisterna a Piazza Duomo. K hlavním památkám náleží radnice Palazzo Comunale s 54 metrů vysokou věží Torre Grossa z druhé poloviny 13. století, románská bazilika Collegiata di Santa Maria Assunta z poloviny 12. století a románsko-gotický kostel Sant’Agostino z konce 13. století. V interiérech radnice a baziliky se dochovaly původní fresky ze 13. a 14. století.

 

20. ASSISI

flickr.com/photos/morgaine/6545766129

                Assisi je město ve střední Itálii, v regionu Umbrie. Leží v nadmořské výšce 420 metrů na západním svahu apeninské hory Monte Subasio (1 290 m). Ve městě se narodili sv. František Z Assisi a svatá Klára z Assisi. Assisi je po Vatikánu druhým nejvýznamnějším poutním místem v Itálii. Město bylo založeno Umbry jako osada roku 89 před naším letopočtem. Hlavní výstavba započala a probíhala v průběhu 13. století. Jednu z dominant Assisi tvoří románské-gotická bazilika sv. Františka z Assisi a klášter Sacro Convento z poloviny 13. století. Dalšími památkami jsou středověké domy a barokní paláce.  Střed města se nachází na Piazza del Comune. Hlavní stavbou zde je palác s věží Capitano del Popolo z konce 13. století. Východně od hlavního náměstí, na Piazza Duomo, se pak nachází románská katedrála San Rufino založená v polovině 12. století

 

21. CILENTO A VALLO DI DIANO

flickr.com/photos/rietje/262410743

                Cilento a údolí Vallo di Diano je oblast na jihu Kampánie. Rozkládá přibližně mezi pobřežními městy Agropoli na severu a Sapri na jihu. Oblast je součástí jednoho z italských národních parků Cilento, Vallo di Diano a Monti Alburni. Samotné Cilento je hornatá pobřežní krajina. Směrem do vnitrozemí a k údolí Vallo di Diano se výška horských hřebenů zvyšuje. Nejvyššími vrcholy jsou Monte Cervati (1 898 m) a Monte Motola (1 700 m). Na pobřeží se nachází písečné pláže, na vyvýšeninách a skalách jsou vystavěné obranné saracénské věže. Nejoblíbenější místní letoviska jsou Castellbate, Acciaroli, Palinuro, Policastro a Sapri. Okolní pobřežní, horská a kulturní krajina je také obdivována pro svoji historickou a kulturní hodnotu. Byla obývána již v období neolitu, v antických dobách zde byla hranice mezi řeckými koloniemi a původními etruskými a lukánskými kmeny. Nachází se zde řada historických usedlostí, svatyň a archeologická naleziště. K nejznámějším náleží Paestum a Velia.

 

22. URBINO

flickr.com/photos/bremnerj/3654327156

                Urbino je historické město ve středo-severní části Itálie, v regionu Marche. Leží necelých 30 kilometrů jihovýchodně od San Marina a okolo 30 kilometrů východně od pobřeží Jaderského moře. Je umístěno v pahorkaté krajině na dvou návrších, v nadmořské výšce 450 metrů a obklopené středověkými hradbami. Město je spojené se šlechtickým rodem Montefeltrů, kteří se zejména v druhé polovině 15. století snažili z Urbina vytvořit centrum renesance a humanismu v Itálii. Dominantu města tvoří renesanční palác Palazzo Ducale z druhé poloviny 15. století. Dalšími hlavními památkami jsou katedrála vystavěná ve stejném období, poškozená při zemětřesení v roce 1789, novorenesančně upravená na konci 18. století a gotický kostel San Domenico s barokním interiérem, stavba z konce 14. století. V Urbinu se nachází univerzita založená v roce 1506. Město je součástí kulturního světového dědictví UNESCO.

 

23. VAL DI NOTO

flickr.com/photos/aschaf/24682411667

                Val di Noto je historický region na jihovýchodě Sicílie. Nachází se v oblasti vápencové hornatiny pohoří Iblei. Nejstarší pozůstatky osídlení pochází ze 7. století před naším letopočtem. V roce 1693 byla oblast zasažena ničivým zemětřesením. Následně byly v regionuvystavěny nová města a obce ve stylu, který se dnes nazývá sicilské baroko. K nejpozoruhodnějším náleží města Noto a Ragusa. Noto leží necelých 30 kilometrů jihozápadně od města Syrakusy a 7 kilometrů západně od pobřeží Jónského moře. Vystavěné ze světlého travertinu, hlavní část města tvoří tři monumentální náměstí: Piazza Ercole, Piazza del Municipio a Piazza Immacolata. K hlavním památkám náleží chrám San Domenico, radnice Palazzo Ducezio a bazilika San Nicoló. Ragusa leží více ve vnitrozemí, v centrální části celého regionu, na skalnatém hřebenu mezi dvěma údolími. Město se dělí na západní, výše položenou část, Ragusa Superiore a východní, níže položenou, Ragusa Ibla. K hlavním památkám náleží barokní katedrála San Giovanni Battista z let 1694 až 1777, kostel San Giorgio z poloviny 18. století a kostel Santa Maria dell’Itria.

 

24. MILÁN

flickr.com/photos/137300092@N03/37308962384

                Milán je hlavní město regionu Lombardie, na severu Itálie. S 1,4 miliónem obyvatel je jedním z hlavních obchodních, průmyslových a kulturních center Evropy. Je také považován za jedno ze světových center módy. Milán byl založen v 6. století před naším letopočtem Etrusky. Na konci 3. století před naším letopočtem byl dobyt Římany. Ve 3. století byl hlavním městem západořímské říše. Významným obdobím z hlediska renesanční architektury byly vlády rodů Viscontiů a Sforzů ve 13. až 16. století. K hlavním památkám ve městě náleží milánský dóm Santa Maria Nascente, největší gotická stavba v Itálii (157 metrů dlouhá a 109 metrů vysoká), hrad, původně pevnost, Castello Sforzesco ze 14. až 15. století, goticko-renesanční kostel Santa Maria delle Grazie z konce 15. století, románská bazilika svatého Ambrože založená ve 4. století a dokončená na konci 11. století, klasicistní budova opery Teatro alla Scala z poslední čtvrtiny 18. století nebo obrazová sbírka v bývalém jezuitském paláci ze 17. století Pinacoteca di Brera.

 

25. RIVIERA DI LEVANTE

flickr.com/photos/137300092@N03/37290031214

                Riviera di Levante představuje 130 kilometrů dlouhou, převážně skalnatou, východní část Italské riviéry, která se rozkládá mezi městy Janovem a La Spezou. Oblast zahrnuje menší historická města a obce, které jsou současně letovisky a centry turistického ruchu, přírodní lokality, pláže i pěší turistické trasy. K hlavním centrům v oblasti náleží Camogli, Přírodní park Portofino s opatstvím San Fruttuoso, Rapallo, Santa Margherita Ligure, Portofino, Sestri Levante a Národní park Cinque Terre.

 

26. EOLSKÉ OSTROVY

flickr.com/photos/43382290@N02/5035323995

                Eolské ostrovy je souostroví vulkanických ostrovů na jihu Itálie v Tyrhénském moři. Ostrovy leží severně od Sicílie. Eolské ostrovy tvoří celkem sedm ostrovů: Lipari, Salina, Vulcano, Stromboli, Filicudi, Alicudi a Panarea. Ostrovy mají celkovou rozlohu 115 km2 a žije zde okolo 14 000 obyvatel. Hlavním a největším ostrovem je Lipari (38 km2). Stromboli a Vulcano jsou aktivními vulkány. Ostrovy jsou oblíbenou turistickou destinací, kterou každé léto navštíví více než 200 000 turistů.

 

27. MONFERRATO

flickr.com/photos/ilmarco/1447926000

                Monferrato je pahorkatá krajina na severovýchodě Itálie, v regionu Piemont. Jedná se o historický region, který je jednou z hlavních oblastí pěstování vinné révy v Itálii. Kopcovitá krajina je přibližně v polovině rozdělena řekou Tanaro na nižší severní část směřující k řece Pád a do Pádské nížiny: Basso Monferrato, Nízký Monfferat a jižní, vyšší část, zvedající se směrem k Apeninám: Alto Monferrato, Vysoký Monferrat. Většina severní části leží v provincii Alessandria, hlavním centrem je město Casale Monferrato. Většina jižní části leží v provincii Asti a hlavními centry jsou Asti, Alba a Acqui Terme. K nejznámějším vínům v oblasti náleží Barolo, Barbaresco a Barbera.

 

28. CAPRI A ISCHIA

flickr.com/photos/137300092@N03/37500675480

                Capri a Ischia jsou ostrovy v Neapolském zálivu, na jihozápadě Itálie. Capri leží v jižní části Neapolského zálivu, 5 kilometrů jihozápadně od Sorrentského poloostrova. Ostrov je hornatý, má délku 6 kilometrů a maximální šířku 2,5 km. Nejvyšším bodem je Monte Solaro (589 m). Capri je považováno za letovisko již od dob Říma. V 19. století byl oblíbeným místem umělců, malířů a spisovatelů z celé Evropy. Charakteristickým rysem ostrova jsou výrazné skalní útvary, početné jeskyně, pomerančovníkové a citroníkové háje, ovocné sady a středomořská vegetace. Centry osídlení jsou malé město Capri a obec Anacapri. Vulkanická Ischia leží v západní části zálivu, necelých 30 kilometrů od centra Neapole. Ostrov má délku 10 kilometrů a největší šířku 7 km. Nejvyšším vrcholem je Monte Epomeo (788 m). Hlavním rysem hornaté Ischie jsou horké prameny a přírodní termální lázně. Pro svoji středomořskou vegetaci, vinohrady a keře s kořením bývá Ischia také nazývaná Isola Verde, zelený ostrov. Hlavním centrem je na východním pobřeží ležící město Ischia. Celkem žije na ostrově okolo 60 tisíc obyvatel.

 

29. GENNARGENTU A GOLFO DI OROSEI

flickr.com/photos/franekn/19297332664

                Gennargentu je horský masiv a pohoří na východě Sardinie. Východní částí dosahuje až k pobřeží Tyrhénského moře. Prvohorní pohoří tvoří nižší hornatina se zaoblenými vrcholy. Geologicky se skládá především z břidlic, žuly a vápenců. Nejvyšší hora Punta la Marmora (1 834 m) je nejvyšší horou Sardinie. V oblasti se nachází národní park, jehož součástí je i záliv Golfo di Orosei. Golfo din Orosei leží severovýchodně od pohoří Gennargentu. Severní pobřeží zálivu tvoří borovicové lesy, písečné duny a pláže. Jižní část pobřeží tvoří vápencová plošina Supramonte s pobřežními útesy, jeskyněmi a malými písečnými plážemi. Krasová plošina je místy porostlá makciemi.

 

30. NEAPOL A VESUV

flickr.com/photos/137300092@N03/37953404591

                Neapol je hlavní město regionu Kampánie a s 1 milionem obyvatel, třetí největší město v Itálii, po Římu a Milánu. Název města pochází z řeckého Neapolis = Nové Město. Neapol je považované za jedno z nejdéle kontinuálně obývaných měst v Evropě. Bylo založené v 9. století před naším letopočtem řeckými kolonisty. Ve 4. století bylo dobyto Římany. Od 12. století až do sjednocení Itálie v roce 1860, byla Neapol a Neapolsko součástí Sicilského království. Historická část města zahrnuje především středověkou, renesanční a barokní architekturu. V Neapoli se nachází více než 300 kostelů. K hlavním památkám náleží barokní až neoklasicistní Královský palác původem ze 17. století, středověký normanský hrad Castel dell’Ovo, středověký hrad a opevnění Castel Nuovo z 13. až 15. století, neapolská katedrála s prvky gotiky, renesance, baroka i novorenesance založená ve 13. století, barokní klášter sv. Martina ze 14. století na vrchu Vomero nebo muzea Neapolské národní archeologické muzeum a muzeum výtvarného umění Národní galerie Capodimente.

 

31. POLLINO

flickr.com/photos/91232444@N02/22555459398

                Pollino je horský masiv a národní park na hranicích regionů Basilicata a Kalábrie. Pohoří je součástí Jižních Apenin, nejvyšší horou je Serra Dolcedorne (2 267 m), druhou nejvyšší Monte Pollino (2 248 m). Oblast je známá pro příkré skály, jeskyně, doliny, travnaté náhorní plošiny a také rozsáhlé lesy pokryté zejména buky, javory, jedlemi bělokorými, borovicemi červenými a borovicemi Heldreichovými. Hornatina je tvořena vápencem. Pohoří má výrazně chladnější podnebí než jsou obvyklé teploty na pobřeží. V létě maximální teploty nedosahují 20°C, v zimě se teploty pohybují pod 0°C a mohou dosáhnout i k -20°C. Z živočichů zde žijí například vlk apeninský, srnec obecný, orel skalní nebo výr velký.

 

32. GARGANO

flickr.com/photos/polipao/48721300272

                Gargano je poloostrov a historický geografický region na jihovýchodě Itálie, v provincii Foggia. V italštině Promontorio del Gargamo, je tvořen vápencovou hornatinou obohacenou o křemičito-písčité usazeniny. Oblast je bohatá na fosílie. Nejvyšším vrcholem poloostrova je Monte Calvo (1 065 m). V centrální části Gargana, na náhorní plošině, rostou starověké lesy nazývané Foresta Umbra. Jsou tvořeny buky, duby, javory a borovicemi halepskými. Jedná se o jediné větší lesnaté území v regionu Apulie. Gargano je známý pro svou krásnou krajinu, skalnaté pobřeží, lesy, písečné pláže, průhledné modré moře a staré rybářské osady. Náleží tak k nejoblíbenějším rekreačním místům na italském jihu. Většina poloostrova je od roku 1991 součástí národního parku Gargano. K hlavním centrům a letoviskům náleží Vieste, Manfredonia nebo Peschici.

 

33. CHIANTI

flickr.com/photos/elwillo/34829929671

                Chianti je pahorkatina a vinařský region ve středním Toskánsku, ve střední Itálii, přibližně mezi městy Florencií a Sienou. Oblast byla vymezena již ve 13. století a oficiálně označena na počátku 18. století. Nejvyšším vrcholem Chianti je Monte San Michele (893 m). Vedle vinohradů je kopcovitá krajina s vinařskými usedlostmi nejčastěji porostlá cypřiši a olivovníky. Centrem oblasti je Greve in Chianti. Z památek lze v oblasti navštívit například klášter Badia a Passignano založený v druhé polovině 11. století nebo středověký novogoticky upravený hrad Castello di Brolio.

 

34. JANOV

flickr.com/photos/mrbc/16257763713

                Janov, italsky Genova, latinsky Genua, je s 600 tisíci obyvateli hlavní město regionu Ligurie a šesté největší město v Itálii. Janov, společně s Milánem a Turínem, tvoří hlavní průmyslová města severní Itálie. Janovský přístav, náleží po Marseille, k nejdůležitějšímu a nejvíce vytíženému přístavu, ve Středomoří a v Itálii. Město leží v Janovském zálivu, v hornatém terénu, ze severu obklopené Ligurskými Apeninami. Délka Janova ze západního předměstí Voltri k východnímu předměstí Nervi je více než 30kilometrů. Šířka města je obvykle méně než 3,5 kilometru. Výše položené části města jsou s pobřežím propojené řadou ozubených drah a výtahů. Historická část města se nachází v okolí členitého zálivu Porto Antico. Hlavním janovským náměstím je Piazza De Ferrari, avšak obklopené především stavbami z 19. a 20. století. Janov je především proslulý historickými přepychovými a honosnými paláci z 16. a 17. století. Ty se nachází na hlavních ulicích, respektive promenádách Via Garibaldi a Via Balbi. Na Via XX. Settembre se nachází modernější historizující a secesní monumentální stavby. K hlavním chrámům náleží katedrála San Lorenzo, svatého Vavřince, gotická stavba z přelomu 13. a 14. století, barokní bazilika Santissima Annunziata del Vastato z 16. století, barokní bazilika San Siro založená již v 6. století, dokončená v 17. století nebo renesanční bazilika Santa Maria di Carignano z poloviny 16. století. K dalším hlavním dominantám ve městě náleží novogotický hrádek Castello d’Albertis z konce 19. století, středověká městská brána Porta Soprana z 12. století, palác sv. Jiří z 13. století, jeden z největších majáků v Evropě, 76 metrů vysoký Lanterna di Genova z roku 1543 nebo historická rybářská čtvrť Boccadasse. Nejvýznamnějším janovským muzeem je sbírka umění v Národní galerii. K nejznámějším janovským rodákům náleží Kryštof Kolumbus, Giuseppe Mazzini nebo Niccoló Paganini.

 

35. BELLAGIO

flickr.com/photos/wkratz/48954683793

                Bellagio je obec v Lombardii, na severu Itálie. Nachází se na výběžku poloostrova do Comského jezera, v místě, kde se jezero Como rozděluje na dvě části. Okolí je obklopené Alpami. Původní malá rybářská osada se v průběhu 19. století stala oblíbeným a známým letoviskem. K hlavním památkám náleží románská bazilika San Giacomo z 11. století, románský kostelík sv. Jiří rovněž z 11. století, románský hrad nazývaný Villa Serbelloni z 15. století a novoklasická palácová stavba Villa Melzi d’Eril.

 

36. ELBA A TOSKÁNSKÉ OSTROVY

flickr.com/photos/strocchi/43630918314

            Ostrov Elba (největší z Toskánského souostroví) se nachází 10 km od pobřeží Toskánska, respektive od přístavu Piombino v Ligurském moři. Má rozlohu 223 km2, nejvyšší bod je Monte Capanne (1 018 m). Pro své mírné podnebí, bujnou středomořskou vegetaci a ideální místa pro potápění a koupání je oblíbenou turistickou destinací.  Hlavním městem ostrova je přístav Portoferraio. Městu dominují dvě pevnosti Forte Stella a Forte Falcone. Elba je nejlépe dostupná trajektem z Piombina. Do Piombina jezdí vlak nebo se lze dostat do Piombina autobusem ze železniční zastávky Campiglia Marittime na hlavní železniční trase z Říma do Pisy.

 

37. TAORMINA

flickr.com/photos/timandpaula/3899482786

            Taormina leží na východním pobřeží Sicílie na skále nad Jónským mořem s výhledem na Etnu. Město bylo založeno 394 před naším letopočtem. Díky své poloze, bujné vegetaci a příjemnému podnebí se Taormina stala již od 19. století oblíbeným sicilským letoviskem. Nejstarší stavbou ve městě je Teatro Greco (řecké divadlo) založené ve 3. století před naším letopočtem. K dalším hlavním památkám náleží středověká katedrála San Nicola z 13. století, středověký hrad na hoře Monte Tauro z 11. století, palác Palazzo Corvaia z konce 14. století, gotický palác Santo Stefano ze 14. až 15. století nebo barokní kostel sv. Kateřiny z počátku 17. století.

 

38. LUCCA

flickr.com/photos/jweiss3/33138276351

                Lucca je město na západě Toskánska, v provincii Lucca, na severozápadě Itálie. Lucca je vzdálená 20 kilometrů východně od pobřeží Tyrhénského moře a 15 kilometrů severovýchodně od města Pisa. Ve 14. století bylo město stejně významné jako okolní Florencie a Pisa. Staré město Luccy je obklopeno městskými hradbami s délkou více než 4 kilometry. Hradby byly vystavěné v letech 1504 až 1645. V historickém městě se nachází téměř sto kostelů. K hlavním sakrálním stavbám náleží románsko-gotická katedrála sv. Martina z 11. až 12. století se 69 metrů vysokou kampanilou z cihel a travertinu, románsko-gotický kostel sv. Michaela založený v 8. století a dokončený ve 14. století a románská bazilika San Frediano založená v 6. století a dokončená na počátku 12. století s neobyčejným průčelím s mozaikou zobrazující Ježíše a apoštoly vytvořenou okolo roku 1230. K dalším významným památkám náleží například renesanční palác Palazzo Ducale z druhé poloviny 16. století nebo 50 metrů vysoká středověká hodinová věž Torre del ore z 13. století.

 

39. CEFALÚ

flickr.com/photos/liakadaweb/38511079965

                Cefalú je město na severu Sicílie, vzdálené přibližně 70 kilometrů východně od Palerma. Cefalú leží na pobřeží Tyrhénského moře, pod 268 metrů vysokým útesem nazývaným Rocca di Cefalú. Jižně od města se nachází horská pásma sicilského pohoří Madonie. Historická zástavba starého města, normanská katedrála založená v polovině 12. století, kilometr dlouhá písečná pláž, poloha města mezi Tyrhénským mořem a skalním útesem a horská pásma Madonie činí z Cefalú jednu z hlavních turistických destinací v regionu a na Sicílii. V historickém přístavu a současném letovisku žije okolo 14 tisíc obyvatel.

 

40. MONTI SIBILINI

flickr.com/photos/crack_shot/3825466007

                Monti Sibilini je pohoří ve střední Itálii, ve Středních Apeninách, je součástí tzv. Umbrijských Apenin. Pohoří se nachází na hranici regionů Marche a Umbrie, okolo 50 kilometrů západně od pobřeží Jaderského moře, mezi městy Spoleto a Ascoli Piceno. Vápencový horský masiv Monti Sibilini se rozkládá ze severu k jihu v délce okolo 40 kilometrů. Řada hor přesahuje nadmořskou výšku 2 000 metrů, nejvyšším vrcholem je Monte Vettore (2 476 m). Reliéf pohoří, s řadou údolí, byl vytvarován čtvrtohorními ledovci. Oblast je od roku 1993 součástí Národní parku Monti Sibilini.

 

41. BOLOGNA

flickr.com/photos/anthonyagonzalez/17367014382

                Bologna je hlavní město regionu Emilia-Romagna a se 400 tisíci obyvateli sedmé nejlidnatější město v Itálii. Leží v rovinaté krajině ve vnitrozemí, přibližně 80 kilometrů západně od pobřeží Jaderského moře a 90 kilometrů severně od Florencie. Ve středověku náležela Bologna k největším městům v Evropě. Na konci 11. století zde byla založena Boloňská univerzita, nejstarší univerzita na světě. Město je charakteristické řadou podloubí s klenutou nebo křížovou klenbou (více než 35 kilometrů) a cihlovými věžemi, z nichž některé jsou šikmé (více než 20, původně okolo 200). Zachovaly se rovněž části více než 8 kilometrů dlouhých hradeb z 13. a 14. století. Centrum města se nachází na náměstí Piazza Maggiore, kde jsou hlavními stavbami budova radnice Palazzo Comunale z 13. až 15. století, palác Palazzo del Podesta z počátku 13. století a gotická bazilika sv. Petronia z konce 14. století, dokončená až v 17. století. Nejznámější věží je téměř 100 metrů vysoká Torre degli Asinelli postavená v roce 1109.

 

42. ALGHERO A OKOLÍ

commons.wikimedia.org/wiki/File:Vista_Porta_Terra.jpg

           Město Alghero na Sardínii v sobě spojuje kultury katalánskou, místní sardinskou a pevninskou římskou či italskou. Leží na pobřeží, v severozápadní části sardinského ostrova. Střed města je na starém městě, kterému dominují opevnění s kruhovými baštami a věž gotické katedrály Santa María. Uvnitř starého města je řada restaurací, kaváren a pizerií. Na staré město navazuje přístav a rozlehlý záliv se vzdálenými horami na mysu Capo Caccia. Záliv se skalami propojuje piniový háj a dlouhá pláž s bílým pískem.  Další pláže se nachází nedaleko od menšího města Maristella.

 

43. MONVISO A SALUZZO

commons.wikimedia.org/wiki/File:Saluzzo_Monviso.jpg

                Monte Viso, také Monviso (3 841 m), je hora na severozápadě Itálie, je nejvyšším vrcholem Kottických Alp. Leží v blízkosti hranice s Francií, v italském regionu Piemont. Monte Viso tvoří jednu z dominant Západních Alp. Pyramidální tvar hory vystupuje více než 400 metrů nad své okolí. Hora je viditelná z oblasti Monferrata, z vrcholu Mont Blanku nebo i z vrcholů švýcarských Alp. V historie je často zmiňována autory jako byl Dante Alighieri, Francesco Petrarca nebo Giovanni Boccacio. Severně od Monvisa, na planině Piano del Re, pramení největší italská řeka Pád. Saluzzo je jedno z nejlépe dochovaných středověkých měst v Piemontu. Nachází se 30 až 40 kilometrů východně od hlavních vrcholů Kottických Alp. Vedle starého města náleží k hlavním památkám goticko-barokní katedrála z konce 15. století, goticko-barokní kostel sv. Josefa založený v první polovině 13. století a hrad z konce 13. století.

 

44. ASPROMONTE

flickr.com/photos/granchius/2740888091

                Aspromonte je pohoří a krystalický horský masiv na jihu Kalábrie, v jižní Itálii. Aspromonte leží východně od Mesinského průlivu, nejvyšší vrchol Montalto má nadmořskou výšku 1 956 metrů. Pro horský masiv jsou charakteristické rozsáhlé terasovité náhorní plošiny a obtížně prostupné, staré bukové a jedlové lesy. Jedním z hlavních center v oblasti je obec Gambarie. Od roku 1989 je oblast součástí národního parku.

 

45. GUBBIO

commons.wikimedia.org/wiki/File:Gubbio_Palazzo_dei_Consoli_z02.jpg

                Gubbio je menší město ve střední až severovýchodní Itálii, v regionu Umbrie, vzdáleného okolo 40 kilometrů severovýchodně od Perugie. Město leží v nadmořské výšce okolo 500 metrů na jihozápadním svahu hory Monte Ingino, západně od nejvyšší hory v okolí Monte Cucco (1 556 m). Je známé dochovanou středověkou architekturou a je obklopené středověkými hradbami. Centrum města se nachází na náměstí Piazza Grande. K hlavním památkám v Gubbiu náleží gotický dóm Santi Mariano e Giacomo z 12. až 14. století, románsko-gotický kostel San Giovanni Battista ze 13. století, románské gotický kostel sv. Františka založený ve 13. století, hlavní dominanta města gotický palác Palazzo dei Consoli postavený v letech 1332 až 1349 a paláce Palazzo Pretoria a Palazzo Ducale ze 14., respektive 15. století. 2 kilometry nad městem se nachází barokní klášter s bazilikou Sant’Ubaldo. V blízkosti Gubbia lze navštívit i římské památky, z nichž nejvýznamnější je dochované římské divadlo pro 6 tisíc diváků z 1. století před naším letopočtem.

 

46. RIVIERA DEL CONERO

commons.wikimedia.org/wiki/File:Monte_Conero.jpg

                Riviera del Conero je úsek skalnatého pobřeží od přístavu ve městě Ancona až k menšímu přístavu v obci Numana, na východě Itálie. Má délku 15 až 20 kilometrů. V oblasti se nachází skalní útesy, zátoky a kamenité pláže. Na pobřeží jsou tři obce. V severní části Portonovo a v jižní části dvě malá oblíbená letoviska Sirolo a Numana. Pobřeží je pojmenovaná podle vápencového horského masivu a skalního ostrohu Monte Conero (572 m). Přes nevysokou nadmořskou výšku, je majestátní Monte Conero po Garganu, druhým největším a nejvyšším skalním výběžkem na celém italském východním pobřeží Jaderského moře. Celá oblast je součástí Přírodní rezervace Monte Conero. Zalesněný masiv je porostlý zejména keři a stromy planiky obecné, duby cesmínovými, borovicemi halepskými a cypřiši stálezelenými.

 

47. SYRAKUSY

flickr.com/photos/37873897@N06/22743210957

                Syrakusy jsou významné historické město na jihovýchodě Sicílie, na pobřeží Jónského moře. V Syrakusách se nachází řada řeckých a římských památek. Město bylo založeno v roce 734 před naším letopočtem Korinťany a v období antiky patřilo k nejmocnějším městům ve Středomoří. Obvod města tehdy tvořil 33 kilometrů a žilo zde okolo 500 tisíc obyvatel. Syrakusy jsou zmiňovány v Bibli. Žil zde také známý matematik Archimédes. Historická část města leží na ostrově Ortigia odděleného od pevniny kanálem. K hlavním řeckým a římským památkám náleží Apollónův chrám z 6. století před naším letopočtem, řecké divadlo z 5 až 3. století před naším letopočtem, římský amfiteátr a chrám Dia z 6. století před naším letopočtem. Nejvýznamnější památkou z pozdějších období je barokní syrakuská katedrála založená v 7. století, ale dokončená až v polovině 18. století.

 

48. LA MADDALENA

flickr.com/photos/65242918@N05/26261394309

                La Maddalena je souostroví 62 ostrovů a ostrůvků na severovýchodě Sardinie, v Bonifáckém průlivu, tj. mezi Korsikou a Sardinií. Ostrovy jsou vzdálené 1 až 9 kilometrů od pobřeží Sardinie a celkem mají rozlohu 51 km2. Sedm hlavních ostrovů tvoří: La Maddalena (20 km2), Caprera (15,7 km2), Santo Stefano (3 km2), Budelli (1,6 km2), Santa Maria, Razzoli a Spargi. Nejvyšším bodem ostrovů je Monte Tejalone (212 m) na Caprere. Ostrovy jsou známé průzračně čistým mořem, žulovými skalisky a písečnými a štěrkovými plážemi. Od roku 1994 jsou ostrovy a okolní moře součástí Národního parku souostroví La Maddalena.

 

49. OSTUNI A OTRANTO

flickr.com/photos/pug_girl/9498325726

                Ostuni a Otranto jsou města na jihovýchodě Itálie, v Apulii. Ostuni se nachází mezi městy Bari a Brindisi, v provincii Brindisi, ve vzdálenosti 7 kilometrů od pobřeží Jaderského moře. Město je umístěno na vrchu s nadmořskou výškou okolo 200 metrů a historická část je obklopena středověkými hradbami. Charakteristické jsou bíle omítnuté, terasovité domy a úzké klikaté ulice. K hlavním památkám náleží pozdně gotická katedrála s bohatě tvarovanou fasádou v benátském stylu, dokončená na konci 15. století a františkánský konvent ze 14. století. Centrum města s radnicí je na náměstí Piazza della Liberta. Otranto leží na jihovýchodě Salentského poloostrova, na pobřeží Jaderského moře. Je nejvýchodněji položeným městem v Itálii, leží necelých 80 kilometrů západně od pobřeží Albánie. V antice bylo Otranto důležitým přístavem, dnes je město s necelým 6 tisíci obyvatel oblíbeným letoviskem. K hlavním památkám náleží románská katedrála z 11. až 12. století s výjimečně dochovanou podlahovou mozaikou z let 1163 až 1166, byzantský kostel sv. Petra z 9. až 10. století a středověký románsko-gotický aragonský hrad z 11. až 15. století.

 

50. PADOVA

flickr.com/photos/pedrocaetano/25180860045

                Padova je město na severovýchodě Itálie, v Benátsku. Nachází se v rovinaté oblasti Benátské nížiny, na řece Bacchiglione, mezi městy Vicenzou a Benátkami, 25 kilometrů západně od Benátek a pobřeží Jaderského moře. Padova je vedle řady památek známá druhou nejstarší univerzitou v Itálii založenou v roce 1222, kde na přelomu 15. a 16. století vyučoval Galileo Galilei. V Padově se také odehrává většina děje Shakespearovi hry Zkrocení zlé ženy. Ve městě se nachází řada mostů přes kanály řeky Bacchiglione. K hlavním památkám náleží barokně manýristická padovská katedrála založená již ve 4. století a dokončená až v polovině 18. století a románsko-goticko-byzantská bazilika sv. Antonína z Padovy vystavěná v letech 1232 až 1310. Centrum města se nachází na náměstích Piazza dell’Erbe a Piazza dei Signori s působivým palácem Palazzo delle Ragione z roku 1218, radnicí a goticko-renesančním palácem Capitanio s orlojem, stavby z 15. století.

 

51. LAGO MAGGIORE

flickr.com/photos/coachgodzup/28925389722

                Jezero Maggiore, také nazývané Verbano, je s rozlohou 213 km2 druhým největším jezerem v Itálii. Nachází se na severu země, rozdělené mezi regiony Piemont (západní část jezera) a Lombardie (východní část). Severní část jezera zasahuje do Švýcarska, do kantonu Ticino. Maggiore má délku téměř 65 kilometrů, obvyklá šířka jezera je 3 až 5 kilometrů, největší 10 kilometrů. Maximální hloubka dosahuje 372 metrů. Severní břehy jezera obklopují většinou zalesněné hory, jižní část leží v nížině. V okolí rostou subtropické rostliny, ve vyšších polohách subalpínská až alpínská flora. Oblast má středomořské podnebí. Turisticky je více rozvinutá západní část jezera, známá jsou zdejší lázeňská letoviska. K hlavním letoviskům náleží Cannobio, Verbania a Stresa. Turisticky velmi významné jsou Borromejské ostrovy, které leží v širší, centrální části Maggiore.

 

52. MONTE ROSA

flickr.com/photos/mrlunastorta/31316925213

                Monte Rosa je alpský horský masiv na severozápadě Itálie, na hranici se Švýcarskem. Tři části rozlehlé hory pokryté ledovci leží na území Itálie, severní část náleží ke Švýcarsku. Nejvyšší vrchol masivu Dufourspitze, italsky Punta Dufour (4 634 m), je druhým nejvyšším bodem Alp a Evropy. A současně nejvyšším vrcholem Penniských Alp a Švýcarska. Masiv celkem zahrnuje více než 15 vrcholů, například Dunantspitze (4 632 m), Nordend (4 609 m) nebo Signalkuppe (4 554 m). Hora je tvořena převážně granitem a částečně rulou.

 

53. VICENZA

flickr.com/photos/domestictimes/31952264870

                Vicenza je město se 120 tisíci obyvateli na severovýchodě Itálie, v Benátsku, mezi městy Veronou na západě a Padovou a Benátkami na východě. Ve městě se nachází řada muzeí, galerií umění, renesančních paláců a historických vil. Jedním z hlavních architektů ve Vicenze byl Andrea Palladio, který zde v průběhu 16. století navrhl stavby 23 renesančních paláců a 24 renesančních vil. K jeho hlavním stavbám ve městě náleží palác Basilica Palladiana, historické divadlo Teatro Olimpico, umělecká galerie Palazzo Chiericati nebo radniční budova Palazzo del Capitaniato. Hlavními sakrálními památkami ve Vicenze jsou goticko-renesanční katedrála založené v 8. století, dokončená až ve 20. století, barokní kostel Panny Marie z Mount Berico, gotický kostel Santa Corona z 13. století nebo prerománský kostel Santi Felice e Fortunato založený ve 4. století.

 

54. TROPEA

flickr.com/photos/105307156@N06/20193754088

                Tropea je obec a letovisko na pobřeží Tyrhenského moře, na západním pobřeží Kalábrie. Kvůli svým písečným plážím, tyrkysově modrému moři a skalnatému předhoří Capo Vaticano je považována za nejhezčí část celého západního pobřeží Kalábrie. Jednou z hlavních dominant obce s přibližně 6 tisíci obyvateli je kostel Santa Maria dell’Isolla na útesu nad mořem. Dalšími hlavními památkami jsou normanská katedrála z přelomu 11. a 12. století a františkánský klášter z 13. století.

 

55. TRENTO

flickr.com/photos/jafsegal/38441095096

                Trento, česky také Trident, je město na řece Adiže, na severu Itálie. Trento je hlavní město autonomního regionu Tridenstko-Horní Adiže, je také politickým, finančním, kulturním a vzdělávacím centrem této oblasti. Trento je historicky známé konáním protireformačního tridentského koncilu v letech 1545 až 1563. V průběhu 19. století a na počátku 20. století bylo součástí Rakouska-Uherska. V současné době žije ve městě okolo 120 tisíc obyvatel. Město je obklopené Alpami. Severně leží Dolomity, západně se rozkládá horská skupina Brenta. Dvě hlavní památky v Trentu se nachází na hlavním historickém náměstí Piazza del Duomo. Jsou jimi románská katedrála svatého Vigilia z 13. až počátku 14. století a středověký palác Palazzo Pretorio z 11. až 13. století. K dalším hlavním památkám náleží renesanční kostel Santa Maria Maggiore dokončený na počátku 16. století a hrad Castello Buonconsiglio, bývalá rezidence knížat a biskupů, nejstarší část stavby pochází ze 13. století.

 

56. CIVITA DI BAGNOREGIO

flickr.com/photos/22746515@N02/27282524133

                Civita di Bagnoregio je malá obec ve střední Itálii, v regionu Lazio, přibližně 120 kilometrů severně od Říma. Obec je výjimečná a navštěvované pro své umístěný na vulkanickém tufu, na skále nad údolím řeky Tevere. K hlavním památkám v obci náleží románsko-renesanční kostel San Donato původem z 5. století a palácové stavby Alemanni a Vescovile z 16. století. Obec má pouze okolo 10 stálých obyvatel. Eroze vulkanické skály ohrožuje většinu staveb obce.

 

57. LECCE

flickr.com/photos/walhalla/49258126471

                Lecce je město na jihovýchodě Itálie, v centrální části Salentského poloostrova obklopeného z východu Jaderským mořem a ze západu Jónským mořem. Se 100 000 obyvateli je jedním z největších měst regionu Apulie. Město je známé svou barokní architekturou. Místní baroko-rokokový sloh byl pojmenován „lecceské baroko“. Historickou část města lze chápat jako umělecké dílo vystavěné od poloviny 16. století do konce 18. století z místního zlatožlutého vápence. Vedle barokních památek se ve městě dochovaly i římské památky, z nichž nejvýznamnějším je římský amfiteátr pro 25 tisíc diváků z 1. až 2. století. K hlavním barokním památkám náleží chrám Santa Croce postavený v letech 1548 až 1646, který je považován za nejvelkolepější ukázku lecceského baroka a katedrála Santa Maria Assunta založená ve 12. století a dokončená v roce 1689. Dále se v Lecce nachází přes třicet kostelů, okolo deseti klášterů, hrad Castello di Lecce z poloviny 16. století, městské brány a věže a řada barokních palácových staveb a vil.

 

58. UDINE

flickr.com/photos/panic01/23987659011

                Udine je město na severovýchodě Itálie, v regionu Furlánsko-Julské Benátsko. Je umístěné mezi Jaderským mořem a Karnskými Alpami, přibližně 20 kilometrů západně od hranice se Slovinskem. V architektonicky malebném furlánském městě žije 100 tisíc obyvatel. Historický střed města se nachází na Piazza della Liberta. K hlavním stavbám zde náleží gotický městský palác Loggia del Lionello postavený podle vzoru benátského Dóžecího paláce v polovině 15. století, lodžie Loggia di San Giovanni z roku 1553 a hodinová věž Torre dell’Orologio z první poloviny 16. století. Mimo náměstí je hlavní památkou románská metropolitní katedrála Santa Maria Annuziata založená ve 13. století a dokončená v 16. století a renesanční hrad Castello di Udine z 16. století. V okolí Udine jsou hlavními turistickými cíli dříve hlavní město historického regionu Furlánsko Cividale del Friuli založené v 6. století a italská část Karnských Alp se svými horskými pastvinami, lesy a horskými stěnami vyhledávanými horolezci.

 

59. VITERBO A JEZERO BOLSENA

flickr.com/photos/heleenmeijer/8841514256

                Viterbo je hlavní město stejnojmenné provincie v Laziu, ve střední Itálii. Je vzdálené 80 kilometrů severně od Říma. Na konci 13. století bylo krátce Viterbo rezidencí papežů. Historická část města je obklopena středověkými hradbami z 11. až 12. století. K hlavním památkám náleží papežský palác z druhé poloviny 13. století a goticko-renesanční katedrála sv. Vavřince s románským interiérem z 12. století. Dvacet kilometrů severozápadně od Viterba se nachází jezero vulkanického původu Lago di Bolsena. Jezero obklopené sopečnou pahorkatinou Monti Volsini má rozlohu 114 km2, maximální délku 13 km a největší hloubku 150 metrů. Je bohaté na ryby. Turismus se omezuje na letní měsíce.

 

60. PONZA A CIRCEO

flickr.com/photos/akocman/4508341323

                Ponza je největší ze souostroví Pontinské ostrovy. Má rozlohu 7,5 km2, nejvyšší bod má 280 metrů. Součástí souostroví je pět dalších menších ostrovů. Celková rozloha souostroví je 11,4 km2. Pontinské ostrovy leží jižně od Říma, necelých 40 kilometrů od pobřeží Lazia. Jsou skalnaté a členité, s řadou zátok a pláží. Hlavním centrem turismu je osada Ponza na největším ostrově Ponza. Nejbližší pevninu k Pontinským ostrovům tvoří skalnatý výběžek Monte Circeo (541 m). Skála složená z pískovce, slínu a vápence má délku 5 km a šířku okolo 1,5 km. Severně od Monte Circeo se dochovaly poslední tzv. Pontinské marše. Společně s písečnými dunami, lesy a částí Pontinských ostrovů tvoří oblast jeden z italských národních parků založených v třicátých letech minulého století.

 

Zdroje: Abend, B., Schliebitz, A.: Itálie. Baedeker. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s.; Kolektiv autorů: Itálie. Rough Guides. 4. české vyd., Jota 2017. 1038 s.; Lečíková, M.: Itálie - jih. Freytag a Berndt. 4. české vyd. 2010.; Podhorský, M.: Itálie - sever. Freytag a Berndt. 3. české vyd. 2007.; Wikipedia.org

Fotografie jsou pod licencemi CC Attribution, CC Attribution-No Derivse, CC 3.0

PODNEBÍ, KDY VYRAZIT

                Severní Itálie leží v subtropicky mírném přechodném pásmu. Pádská nížina má dokonce rysy kontinentálního podnebí – horká léta a chladné zimy, přičemž srážky jsou po celý rok (od prosince do února může sněžit). V Miláně a Bolzanu může teplota v zimě klesnout i pod – 10 °C. Letní teploty, ale naopak mohou být velmi teplé, přes 30 °C. Na pobřeží Ligurie, Toskánska, Benátska, Marche a provincie Emilia-Romagna vládne subtropické podnebí. Léta jsou obvykle velmi teplá, suchá a bez deště (teploty ve vnitrozemí jsou vyšší než na pobřeží). Zimní teploty obvykle neklesají pod bod mrazu. Středomořské podnebí s typickými horkými, suchými léty a vlhkými, mírnými zimami panuje ve střední Itálii. Vrcholící léto může být svými teplotami nepříjemné zvláště ve vnitrozemí. V zimě spadne více srážek na pobřeží Tyrhénského moře než na jadranském pobřeží. Teploty na pobřeží jsou obvykle nad nulou. Horká a suchá léta (průměrné teploty se pohybují mezi 24 až 26°C, maximální teploty mohou ale překračovat 40°C) a mírné a vlhké zimy (průměrné teploty 8 až 10°C) jsou charakteristické pro jižní Itálii a italské ostrovy.

                Průměrné letní teploty v Miláně jsou 21 až 24°C, průměrné zimní 3 až 5°C. Denní teploty v létě mohou překračovat 30°C a v noci neklesat pod 20°C. Nejdeštivější je říjen. Průměrné letní teploty ve Florencii jsou 21 až 25°C, průměrné zimní 7 až 8°C. Nejvíce srážek spadne na podzim a v dubnu. Průměrné letní teploty v Římě jsou rovněž 21 až 25°C, průměrné zimní 8 až 9°C. V létě bývá přes den okolo 30°C, v noci 18°C, v zimě bývá přes den okolo 13°C, v noci 4°C. Srážek je nejvíce na podzim a v dubnu. Na jihovýchodě země, v Bari, jsou průměrné letní teploty 22 až 24°C, průměrné zimní 9 až 10°C. Průměrné letní teploty v Palermu na Sicílii jsou 23 až 26°C, průměrné zimní jsou 10 až 12°C. Nejvíce srážek je na podzim.

Milán - průměrné teploty, srážky (mm), sluneční svit (hodiny) (en)

Florencie - průměrné teploty, srážky (mm) (en)

Řím - průměrné teploty, srážky (mm), sluneční svit (hodiny) (en)

Bari - průměrné teploty, srážky (mm) (en)

Palermo - průměrné teploty, srážky (mm) (en)

Zdroje: Itálie. Baedeker, 2009., Wikipedia.org 

REGIONY

                Itálie se skládá z dvaceti historických regionů a 83 provincií.

Seznam regionů, Wikipedie (cs)

Region (italsky), rozloha km2, hlavní město

Abruzzo (Abruzzo), 10 763 km2, L'Aquila

Apulie (Puglia), 19 358 km2, Bari

Basilicata (Basilicata), 9 995 km2, Potenza

Benátsko (Veneto), 18 399 km2, Benátky

Emilia-Romagna (Emilia-Romagna), 22 446 km2, Bologna

Furlansko-Julské Benátsko (Friuli-Venezia Giulia), 7 858 km2, Terst

Kalábrie (Calabria), 15 081 km2, Catanzaro

Kampánie (Campania), 13 590 km2, Neapol

Lazio (Lazio), 17 236 km2, Řím

Ligurie (Liguria), 5 422 km2, Janov

Lombardie (Lombardia), 23 861 km2, Milán

Marche (Marche), 9 366 km2, Ancona

Molise (Molise), 4 438 km2, Campobasso

Piemont (Piemonte), 25 402 km2, Turín

Sardinie (Sardegna), 24 090 km2, Cagliari

Sicílie (Sicilia), 25 711 km2, Palermo

Tridentsko-Horní Adiže (Trentino-AltoAdige), 13 607 km2, Trento

Toskánsko (Toscana), 22 994 km2, Florencie

Umbrie (Umbria), 8 456 km2, Perugia

Údolí Aosty (Valle d'Aosta), 3 263 km2, Aosta

Zdroje: Istat.it

Mapa

VÍZA, MĚNA, DALŠÍ INFORMACE

Vstup. Při pobytu delším než tři měsíce je zapotřebí se přihlásit k pobytu na ohlašovně příslušného obecního úřadu dle místa pobytu (tzv. Ufficio anagrafe).

Doklady. Cestovní pas nebo občanský průkaz.

Měna. Euro, EUR, aktuální kurz

Obchody a restaurace. Větší obchody jsou otevřené po celý den, i v sobotu, hypermarkety bývají otevřené i v neděli. Obvyklá prodejní doba menších obchodů bývá 9.00-13.00 a 16-19.30, zavírací den pondělí dopoledne (mimo obchodů s potravinami). Obchody s potravinami otevírají dříve. Restaurace mají v poledne otevřeno cca od 12.30. Od 15.00 do cca 19.30 je  pauza a otevírají se znovu až večer. V restauracích platí zákaz kouření.

Bezpečnostní situace. Bezpečnostní situace je v zásadě stejná jako v jiných evropských zemích. Pozor na kapesní krádeže a krádeže v automobilech.

Zdroje: Ministerstvo zahraničních věcí ČR

GEOGRAFIE, PŘÍRODNÍ POMĚRY 

               Přibližně dvě třetiny plochy italského území tvoří hornaté a pahorkaté oblasti. Sever Itálie zaujímají Alpy. Rozkládají se od ligurského pobřeží v délce přibližně 800 kilometrů až po hranice se Slovinskem. Západní Alpy (od pobřeží Středozemního moře po Lago Maggiore) jsou strmější a vyšší (jsou tvořeny žulou, rulou a slídovou břidlicí). Nejvyšší vrcholy, Mont Blanc (4 810 m) leží na hranicích s Francií a Monte Rosa (4 634 m) a Matterhorn (4 478 m) leží na hranici se Švýcarskem. Východní Alpy (východně od jezera Maggiore) jsou nižší, údolí jsou méně hluboká (jsou převážně tvořeny vápencem). Výjimkou jsou Dolomity. Nejvyšší horou Východních Alp je Bernina (4 049 m). Ve středoitalských Alpách je nejvyšší Ortlés s (3 905 m). Dominantou Dolomitů je Marmolada (3 342 m). Na úpatí Alp leží velká italská jezera – Lago di Garda (370 km²), Lago Maggiore (212 km²) a Lago di Como (146 km²). Dále na jih od Alp leží Pádská nížina. Pádskou nížinou protéká řeka Pád, která pramení v Kottických Alpách v Piemontu a přes Lombardii a Benátsko se vlévá do Jaderského moře. Pádská nížina je nejbohatší zemědělskou oblastí Itálie. Na severovýchodě navazuje na Pádskou nížinu Benátská nížina. Středem Itálie prochází 1 200 kilometrů dlouhé horské pásmo Apenin. Apeniny začínají na severozápadě v Ligurii jako Ligurské Apeniny. Dále tvoří hranici mezi Toskánskem a Emilii-Romagnou jako Toskánsko-Emilijské Apeniny (Severní Apeniny). Střed Apenin tvoří nejvyšší Abruzské Apeniny, s nejvyšším vrcholem Gran Sasso, 2 914 m (Střední Apeniny). Jižní Apeniny v Kampánii a Basilicatě klesají pod 2 500 metrů. Nejjižnější část Apenin tvoří Kalábrijské Apeniny, nejvyšší bod Monte Montalto (1 955 m). Na ně navazují Sicilské Apeniny (Pizzo Carbonara, 1 979 m). Západní část střední Itálie (mezi Středními Apeninami a Tyrhénským mořem) se nazývá Tyrhénské podhůří. Charakteristická je členitá, kopcovitá krajina s údolími, místy kráterovými jezery. Východní část jižní Itálie, oblast Apulie, se nazývá Apulské předhůří. Sever tvoří vápencový masiv využívaný jako pastviny, jih tvoří pobřežní nížina (zemědělská oblast). Ostrovní Itálii tvoří především dva největší italské ostrovy Sicílie (25 703 km², nejvyšším bodem je nejvyšší sopka Evropy Etna, 3 369 m) a Sardinie (24 090 km², nejvyšší hora La Marmora, 1 834 m). Oba ostrovy jsou hornaté. Další z ostrovů podél italského pobřeží jsou například Liparské ostrovy, Ischia a Capri v Neapolském zálivu nebo Toskánské ostrovy (součástí je Elba, 223 km²) ve střední Itálii. Na jihu Itálie leží také několik vulkánů. Nejvýznamnější jsou Vesuv (1 279 m), Etna a Stromboli (924 m).

                Itálii obklopují na severozápadě Ligurské moře, na jihozápadě Tyrhénské moře, na severovýchodě Jaderské moře a na jihovýchodě Jónské moře. Délka pevninského pobřeží je 8 500 kilometrů. Největšími italskými řekami jsou Pád (652 km), Adiže (410 km), Tevere (405 km).

               Italské Alpy. ZÁPADNÍ: Ligurské Alpy (Punta Marguareis, 2 651 m), Přímořské Alpy (Monte Argentera, 3 297 m), Kottické Alpy (Monte Viso, 3 841 m), Grajské Alpy (Gran Paradiso, 4 061 m), Masiv Mont Blanc (4 807 m), Penninské Alpy (Dufourspitze, 4 634 m); STŘEDNÍ: Lepontské Alpy, tj. Monte Leone (3 553 m) – Tessinské Alpy (Basodino, 3 273 m) - Gotthardský masiv (Pizzo Rotondo, 3 192 m) – Adulské Alpy (Rheinwaldhorn, 3 402 m), dále Lombardské Alpy, tj. Luganské Alpy (Pizzo di Gino, 2 245 m) - Bergamské Alpy (Pizzo di Coca, 3 052 m) – Gardské hory (Monte Cadria, 2 254 m), Rétské Alpy, tj. Platta (Piz Platta, 3 392 m) - Bernina (Piz Bernina, 4 049 m) - Livigno (Cima de Piazzi, 3 439 m) - Ortles-Cevedale (Ortles, 3 905 m) - Adamello-Presanella (Cima Presanella, 3 558 m) - Brenta (Cima Tosa, 3 173 m) - Ötztalské Alpy (Wildspitze, 3 770 m) - Stubaiské Alpy (Zuckerhütl, 3 507 m) - Sarntalské Alpy (Punta Cervina, 2 741 m); VÝCHODNÍ: Benátské Alpy, tj. Vicentinské Alpy (Cima Dodici, 2 341 m) - Bellunské Alpy (Col Nudo, 2 472 m), dále Fleimstalské Alpy (Cima d'Asta, 2 847 m), Dolomity (Marmolada, 3 343 m), Karnské Alpy (Hohe Warte, 2 780 m), Julské Alpy (Triglav, 2 863 m).

               Apeniny. SEVERNÍ: Ligurské Apeniny (Monte Maggiorasca, 1 804 m), Toskánsko-emiliánské Apeniny (Monte Cimone, 2 165 m); STŘEDNÍ: Umbrické Apeniny (Monte Vettore, 2 476 m), Abruzské Apeniny (Corno Grande, 2 912 m); JIŽNÍ: Samnitské Apeniny (Monte Miletto, 2 050 m), Kampánské Apeniny (Monte Cervialto, 1 810 m), Lukánské Apeniny (Serra Dolcedorme, 2 267 m), Kalabrijské Apeniny (Serra Dolcedorme, 2 267 m), SICILSKÉ: Peloritani (Montagna Grande, 1 734 m), Nebrodi (Monte Soro, 1 847 m) a Madonie, (Pizzo Carbonara, 1 979 m); navazují na Apeniny: Subapeniny (Monte Cotento, 2 015 m) a Antiapeniny (Monte Amiata, 1 735 m).

               Nejvyšší hory (prominence 500+): 1. Mont Blanc (4 810), 2. Matterhorn (4 478 m), 3. Grandes Jorasses (4 208 m), 4. Dent d'Hérens (4 174 m), 5. Gran Paradiso (4 061 m), 6. Grivola (3 969 m), 7. Aiguille de Tré la Tête (3 930 m), 8. Ortles (3 905 m), 9. Monte Viso, (3 841 m), 10. Monte Cevedale (3 769 m); (prominence 100+): 1. Mont Blanc(4 810 m), 2. Zumsteinpitze (4 563 m), 3. Signalkuppe (4 554 m), 4. Lyskamm (4 533 m), 5. Matterhorn (4 478 m), 6. Mont Maudit (4 465 m), 7. Parrotspitze (4 432 m), 8. Castor (4 228 m), 9. Piramide Vincent (4 215 m), 10. Grandes Jorasses (4 208 m).

               Největší řeky. 1. Pád (Po) (652 km), 2. Adiže (Adige) (410 km), 3. Tevere (405 km), 4. Adda (313 km), 5. Oglio (281 km), 6. Tanaro (276 km), 7. Ticino (248 km), 8. Arno (241 km), 9. Piava (Piave) (220 km), 10. Reno (211 km).

               Největší jezera. 1. Gardské jezero (370 km²), 2. Maggiore (213 km²), 3. Como (146 km²), 4. Trasimeno (124 km²), 5. Bolsena (114 km²), 6. Iseo (65 km²), 7. Bracciano (57 km²), 8. Lugano (49 km²), 9. Orta (18 km²), 10. Varese (15 km²). Nejsou zahrnuty laguny: Varano (61 km²) a Lesina (51 km²) a vodní nádrže: Omodeo (29 km²) a Coghinas (18 km²).

Zdroje: Itálie. Baedeker, 2009, 838 s.; Itálie. Olympia Praha, 1990. 156 s.;Universum, všeobecná encyklopedie. 4. díl. Odeon, 2001. S. 238.; Wikipedia.org

Mapa je pod licencí CC

Světové dědictví

           Itálie má v seznamu světového dědictví UNESCO zapsáno celkem 58 kulturních a přírodních památek, nejvíce na světě.

Národní parky 

                Na území Itálie se nachází 25 národních parků. Zaujímají plochu okolo 15 000 km2, což je 5% území Itálie. Nejstaršími národními parky jsou Gran Paradiso v Grajských Alpách a národní park Abruzzo, Lazio a Molise v oblasti Středních Apenin založené v roce 1922. Největším národním parkem je Pollino s rozlohou 1 926 km2.

Seznam národních parků, Parks.it

Mapa parků

Název parku, region, rozloha, založení

Abruzzo, Lazio a Molise, Abruzzo, Lazio, Molise, 497 km2, 1923

Alta Murgia, Apulie, 681 km2, 2004

Apennino Lucano-Val di'Agri-Lagonegrese, Basilicata, 690 km2, 2007

Appennino Tosco-Emiliano (Toskánsko-emiliánské Apeniny), Emilia-Romagna, Toscana,7002227920000000000261,42222262226 261 km2, 1997

Arcipelago di la Maddalena (Souostroví La Maddalena), Sardínie, 151 km2, 1994

Arcipelago Toscano (Toskánské souostroví), Toskánsko,700274653000000000055555 568 km2, 1989

Asinara, Sardínie,7002269600000000000525555 52 km2, 1997

Aspromonte, Kalábrie, 646 7002760530000000000km2, 1989

Cilento, Vallo di Diano a Alburni, Kampánie,7003181048000000000111 1 810 km2, 1991

Cinque Terre, Ligurie,70013860000000000003 39 km2, 1999

Circeo, Lazio, 700184400000000000085 85 km2, 1934

Dolomiti Bellunesi, Benátsko,700231512000000000033 310 km2, 1988

Foreste Casentinesi, Monte Falterona, Campigna, Emilia-Romagna, Toskánsko,700236400000000000036 364 km2, 1989

Gargano, Apulie, 70031211180000000001 2111 211 km2, 1991

Gennargentu, Sardínie, 730 km2, 1998

Gran Paradiso, Valle d'Aosta, Piemont, 710 7002700000000000000km2, 1922

Gran Sasso a Monti della Laga, Marche, Abruzzo, Lazio, 70031413310000000001 489 km2, 1991

Majella, Abruzzo, 741 km2, 1991

Monti Sibilini, Marche, Umbrie,700269722000000000077 714 km2, 1988

Pollino, Basilicata, Kalábrie,700317113200000000011 1 926 km2, 1988

Sila, Kalábrie, 737 7002736950000000000km2, 1997

Stelvio, Lombardie, Trentino-Alto Adige, 1 307 7003130700000000000km2, 1935

Val Grande, Piemont, 150 7002145980000000000km2, 1991

Vesuv, Kampánie, 85 7001725900000000000km2, 1991

Odkazy 

Britannica, Italy (en)

CIA World Factbook, Italy (en)

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Itálie (cs)

Wikipedie, Itálie (cs)

Statistický úřad, istat.it

Dokumenty

Apulie (ČT, 2015)

Basilicata (ČT, 2015)

Benátky (ČT, 2010)

Elba (ČT, 2013)

Horní Adiže (Jižní Tyrolsko, ČT, 2008)

Itálie (ČT, Objektiv, 2008 až 2017)

Kalábrie (ČT, 2001)

Kampánie (ČT, 2003)

*Liparské ostrovy (ČT, 2011)

Lombardie (ČT, 2008)

Pantellerie (ČT, 2013)

Piemont (ČT, 2009)

Řím (ČT, 2008)

Sardinie (ČT, 2006), Sardinie (ČT, 2001)

Sicílie (ČT, 2012), Sicílie (ČT, 2003)

Toskánsko (ČT, 2002)

*Tridentsko (ČT, 2012); Tridentsko (ČT, 2019)

Údolí Aosty (ČT, 2017)

*doporučené

end faq