Rozloha: 2 724 900 km2
Počet obyvatel: 18 311 700 (2018)
Hustota obyvatel: 7/km2
Úřední jazyk: kazaština (turkický jazyk), ruština
Obyvatelstvo: 64% Kazaši, 23% Rusové, 3% Uzbekové, 2% Ukrajinci, 1,5% Ujgurové, 1% Tataři
Náboženství: 70% muslimové, 26% křesťané
Politický systém: prezident, vláda, dvoukomorový parlament; poslanecká sněmovna (Mazhilis) - 107 členů a senát - 47 členů
Hlavní město: Almaty (1 407 560)
Největší města: Astana (814 400), Šimkent (637 800), Karaganda (460 000)
1. ZAILIJSKÝ ALATAU
commons.wikimedia.org/wiki/File:BAO_June.JPG
Zailijský Alatau je pohoří na jihovýchodě Kazachstánu, na hranicích s Kyrgyzstánem, jižně od největšího kazašského města Almaty. Je součástí severozápadní části pohoří Ťan Šan. Nejvyšší hora Talgar má 4 979 m. Ve střední části Zailijského Alatau, západně od nejvyššího vrcholu Talgar, se nachází Národní park Ile-Alatau. Nejvyšší části hor jsou pokryty ledovci, nachází se zde horská jezera, alpínské louky a lesy. Z jehličnatých stromů je nejvíce zastoupen smrk, z listnatých javor. Rostou zde i ovocné stromy, zejména jabloně a meruňky. V jihovýchodní části Zailijského pohoří leží další z kazašských národních parků Kolsajská jezera. Tři horská jezera leží v nadmořské výšce 1 818 m až 2 850 m. Jsou obklopeny převážně smrkovými lesy a mají hloubku 50 až 80 m.
2. STEPI SEVERNÍHO KAZACHSTÁNU
Step na severu Kazachstánu je součástí rozlehlé stepní oblasti, která se rozkládá od Kaspické nížiny na západě země až po pohoří Altaj na úplném východě země. Délka stepi dosahuje okolo 2 200 kilometrů a zaujímá plochu okolo 800 000 km2. V severní části Kazachstánu jsou za nejcennější oblast považovány Naurzumská přírodní rezervace (leží v centrální části Turgajské plošiny) a Korgalžinská přírodní rezervace (leží okolo jezera Tengiz, přibližně 180 km jihozápadně od města Astana). Nachází se zde mokřady a jezera a oblast je významnou křižovatkou a zastávkou migrujících ptáků z Evropy, Afriky a jižní Asie směrem na západní a východní Sibiř a zpět. Z vzácných druhů zde pobývají například pelikáni kadeřaví nebo jeřábi sibiřští, atrakcí jsou plameňáci. Ze savců zde žijí například vlci, svišťové nebo ohrožený druh antilopy sajga tatarská.
3. NÁRODNÍ PARK BURABAJ
Národní park Burabaj se nachází v severní části Kazachstánu, v nejsevernější části Kazašské vrchoviny. Oblast je oklopena stepí, nejvyšší bod má 987 m. Oblast tvoří jezera, lesy a nižší vrcholky hor. Roste zde okolo 800 druhů rostlin. Lesy tvoří především borovice (ze dvou třetin), dále břízy, v menší míře topoly. Fauna je bohatší než v okolní stepi. Žijí zde jeleni, srnci sibiřští, losi evropští, divoká prasata, lišky a další živočichové.
4. NÁRODNÍ PARK KARKARALY
commons.wikimedia.org/wiki/File:Karkaraly_National_Park_6.jpg
Národní park Karkaraly leží ve středovýchodní části země, v centrální a nejvyšší části Kazašské vrchoviny (nejvyšší hora Kazašské vrchoviny Aksoran, 1 566 m, leží přibližně 100 km jižně od národního parku). Národní park má rozlohu 1 120 km2, přibližně polovina oblasti je zalesněna. K nejvíce navštěvovaným místům náleží jezera Bacín, Šajtankol a Velké jezero. Nejvyšší bod parku má 1 403 m. Ze stromů jsou nejvíce zastoupeny borovice (více jak dvě třetiny) a břízy, v menšině zde rostou topoly, vrby a jalovce. Ze savců zde žijí vlci, jeleni, srnci sibiřští, losi evropští, lišky, ovce středoasijské, rysi ostrovidové. Žije zde také více než 150 druhů ptáků, například orel skalní, orel stepní nebo výr velký.
5. CHAN TENGRI
flickr.com/photos/64710946@N06/5940445886
Chan Tengri je nejvyšší hora Kazachstánu. Má výšku 6 995 m, s ledovcem na vrcholu však měří 7 010 m. Je nejseverněji položenou sedmitisícovkou, z tohoto pohledu má také velmi krátkou horolezeckou sezónu. Leží na jihovýchodě země, na hranicích s Kyrgyzstánem a Čínou. Je součástí pohoří Ťan Šan, je jeho druhou nejvyšší horou. Hora má tvar pyramidy, její stěny jsou velmi příkré, je pokryta ledovci a sněhem. Nejvyšší hora pohoří Ťan Šan Džengiš Čokusu leží 16 km jižně od Chan Tengri.
Zdroje: Brummell, P.: Kazakhstan. Bradt Travel Guide 2012; Wikipedia.org
Fotografie jsou pod licencemi CC Attribution, CC Attribution - No Derivse a CC 3.0 Unported
Kazachstán se skládá ze 14 regionů a 4 samosprávných měst. Regiony se dále dělí na distrikty.
Region, rozloha km2, hlavní město
Akmolská oblast, 146 219 km2, Kokčetau
Akťubinská oblast, 300 629 km2, Aktobe
Almaty*, 319 km2, Almaty
Almatinská oblast, 223 924 km2, Taldykorgan
Astana*, 710 km2, Astana
Atyrau, 118 631 km2, Atyrau
Bajkonur**, 57 km2, 70 000 obyvatel (2009), Bajkonur
Jižní Kazachstán, 117 249 km2, Šymkent
Karagandská oblast, 427 982 km2, Karaganda
Kostanajská oblast, 196 001 km2, Kostanaj
Kyzylordská oblast, 226 019 km2, Kyzylorda
Mangystauská oblast, 165 642 km2, Aktau
Pavlodarská oblast, 124 800 km2, Pavlodar
Severní Kazachstán, 97 993 km2, Petropavlosk
Šimkent*, 1 170 km2
Východní Kazachstán, 283 226 km2, Oskemen
Západní Kazachstán, 151 339 km2, Uralsk
Žambylská oblast, 144 264 km2, Taraz
*samosprávné město, ** pod ruskou správou
Vstup. Pro vstup do Kazachstánu jsou potřebná víza. O vízum je možné požádat na Velvyslanectví Republiky Kazachstán v Praze, Romaina Rollanda 12, 160 00 Praha 6.
Doklady. Ke vstupu do země je potřeba platný cestovní pas. Časová platnost cestovního dokladu musí přesahovat nejméně o 6 měsíců plánovanou dobu pobytu v Kazachstánu.
Měna. Tenge, KZT. 100 tenge = 6 Kč (2018), aktuální kurz
Časové pásmo. UTC+5 (západní část), UTC+6 (východní část); tj. o 4 hodiny, respektive 5 hodin více než je Středoevropský čas
Bezpečnost. Extrémní výkyvy teplot v létě a zimě. Silné větry, v okolí Almaty nebezpečí zemětřesení. Kriminalita je v podstatě srovnatelná s ČR. Obecně se nedoporučuje, aby se turista mimo města pohyboval zcela sám. Minimálně by měli spolu cestovat dva lidé.
Zdroje: Ministerstvo zahraničních věcí ČR (mzv.cz), cnb.cz
Střední část Kazachstánu, respektive východní (téměř polovinu území), tvoří step Kazašská pahorkatina. Plochá, se středohorskými masivy, nejvyšší hora je Aksoran, 1 556 m. Severně od Kazašské pahorkatiny se rozkládají úrodní nížiny Išimské a Kunlundinské stepi, které náleží k Zápodosibiřské rovině. Na hranice s Ruskem tudy protékají řeky Išim a Irtyš. Úplný východ a jihovýchod území tvoří velehorská pásma. Na hranicích Kazachstánu, Ruska, Mongolska a Čína leží pohoří Altaj, nejvyšší hora Belucha (4 506 m). Jižně od Altaje, u hranic s Čínou, leží pohoří Tarbagataj (nejvyšší vrchol 2 991 m) a pod ním pohoří Džungarský Alatau (s nejvyšším vrcholem na čínském území 4 463 m). Na jihovýchod Kazachstánu, na hranicích s Čínou a Kyrgyzstánem, zasahuje pohoří Ťan-Šan. Zde leží nejvyšší hora Kazachstánu Chan Tengri, 7 010 m. Jižně od Kazašské pahorkatiny se rozkládá stepní pustina Betpak Dal. Západ území Kazachstánu tvoří Kaspická nížina s největším jezerem světa Kaspickým mořem v její jižní části. Mezi Kaspickou nížinou a Kazašskou plošinou leží rozlehlá Turanská nížina s Aralským jezerem na jihu. Při uzbeckých hranicích se nachází poušť Kyzylkum. Severně od Turanské nížiny se rozkládá Mugodžarská vrchovina a Turgajská plošina, které představují jižní zakončení pohoří Ural.
Více než polovinu kazašského území zaujímají pouště a polopouště, třetinu zaujímají stepi. V předhůřích jsou suché stepi, výše pak rostou jehličnaté lesy (zalesněna jsou jen 3% území). Ve vyšších polohách jsou subalpínské a alpínské louky. Vedle Kaspického moře a Aralského jezera, je na východě ještě rozlehlé Balchašské jezero a další stovky menších jezer. Irtyš doplňují na západě řeky Ural a Syrdarja.
Zdroje: Universum, všeobecná encyklopedie. 1. české vyd. Odeon, Praha 2000.; Wikipedia.org
Kazachstán má v Seznamu světového dědictví UNESCO zapsané 5 kulturní a přírodní památky.
Kazachstán má 7 národních parků: Altyn-Emel, Bajabaul, Burabaj, Ile-Alatau, Karkarala, Katon-Karagaj a Kokšetau.
Národní a přírodní parky, Wikipedia (en)
Chráněná území, ProtectedPlanet.net (en)
Top přírodní rezervace, Caravanistan.com (en)
Britannica, Kazakhstan (en)
CIA World Factbook, Kazakhstan (en)
Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Kazachstán (cs)
Wikipedie, Kazachstán (cs)
Statistický úřad, stat.gov.kz (en)
Almaty (ČT, 2010)
Kazachstán (ČT, 2001)
Sedmiříčí (ČT, 2010)